Jsem jenom zvědavá

Zas nic a zvědavá jsem už.

Kdy udílí život tuhle promoci?

Do krve raní….je to tedy nůž?

A bolí víc chtít a nemoci?

A projde po tom dívka změnou?

Proč červenám se, když se ptám:

mám zůstat pannou nedotčenou?

A když se jiné za tím ženou,

proč já v rozpacích utíkám?

Můj první princ, kdy o něm psáno,

že do mých nocí sejde z hvězd?

Kdy první prolíbané ráno,

mé první tiché ,, dokonáno“ .

Kdy poprvé se nechám svést?

Dávno netrpělivá jsem z nich,

z těch, co vědí už a znají,

to, co mi láska ještě tají.

Mám čekat v šatech svatebních?

Očekávání snad přehnaná:

ať je to krásné, z lásky, s citem,

ať usneme až před úsvitem.

A´t hladí mne až do rána…

Říkají: počkej, přijde muž,

bude ten pravý pro tvé touhy.

Však tenhle advent je tak dlouhý!!!