Písmák V jsem dnes nejsem
Odpoutám jsem
kde ne dnes
závoj literatury prales voní
v stříbrném pohárku
vštípení
čáry vplují v kruhy
vodní řeky
zapomenuté lidství krájí jejich polotvary
vytékají
milování
Celá ta mlčenlivá scéna
Kůže leskne se potem pohybu
Opilované růže
Strupy mokrých retů
místa lidskosti
¨píšeme dějiny
jednoho zapadlého archívu
zaprášená knihovna ve sluncem vonící vesnici
v zimě se krávy nepasou
zmizelas jak letní mlha a já zůstávám němý v písni podzimu
jednotlivé vzdechy pochytáš síťkou na motýly
a odejdeš dřív než se probudí
jako vždycky
asi tak krásná
Oj
všem náhle přeskočilo
na jedné lodi
stejná dávka sráček
zabijí život
oboustranný svět
odkazy nekončí a vzpomínky se přehrávají
necháš si trochu na zítřek a někdo jiný s nimi hoduje
zapomeneš zhasnout světlo a přijdu—
jsem stín, nemluvím, přesto naháním hrůzu
Thomas Stearns Eliot: The Wasteland
Preface
Eliot has gripped my interest with several things. At first, he gained his education at the world's best schools such as Harvard, Oxford or Sorbonne. He left the USA and became the British citizen. He had worked as a stupid teller by Lloyd's, till he turned famous and rich.
at my place
Zamykám se ve svých komnatách
Tam nemůže slunce
Sčíší obklopen zrcadly
Vyrovnávám se slidským údělem
bitva
Duše s tělem po nocíchtoulají se v bezmocíchdohoda ta je jim cizínavzájem se raděj trýzní. Zvracel jsem galaxie hvězdosudy květin i návraty z cesthnal jsem je ze svých útrob- časem bez lásky prohnilýchtiše básnil o slečnách minulých;snad vyvrhl jsem svoji něžnostmíse pekla v nekonečnostaž rozhodující tah nadešela já z nicoty k boji nový vzešel v den jejího návratu . .
Mramoroví ptáci
Mramorovíptáci
pijíce zvratky snů tisíců mocí
nesmytelnépřízraky vínových nocí
ježzanechaly ve snu žár
Chandler & Durrell : krása & jazyk
Raymond Chandler :
(…) „Pane Chandlere, mohu se zeptat, proč nosíte tmavé brýle. “ - „Samozřejmě. Protože mám oči podlité krví od chlastu. " „ Ach opravdu.
Karinina noc
Měj sladkou noc za okny bouře sněhovéspi, jak odvěká královna o níž se mi zdáspásnou tmou nechť zakryjí tvé tělo bohovézasni si, oceň, co osud ti pod víčka dá. Polež si v tichu, vzpomínej na přání sváponoř se do duše dál, kde cíle jsou již hotovéa zavři oči, ať víš, že mé řeči nejsou bláhovésobotní noc pak bude jen tvá.
Zářez břitvou č.43
Rozmazané hvězdy na obloze
Drogové orgie u souseda
Trávník zalévám krví
Krutě pořezaný našinec jede ráno autobusem
Proměny barokní poésie
Úvodní slovo
Poésie, slovo evokující včlověku nepopsatelné. Poésie jako umění zachycené slovy, vyšší myšlenka, tvář nekonečna, nespoutaný prožitek, síla okamžiku, lehký dotek, náznak, uvolnění mysli, poznání…. Jen hrstka slov, jimiž se snažím vyjádřit, co pro mě dokonalost poésie znamená. A co teprve, když má být tak výjimečná, novátorská a inspirativní jako ta barokní.
Poslední podzim
Proč upadáš do smutku a beznadějeve svých chmurných představách. Žít i tak bolestné je. Stejně jako mít ze smrti strach. Ne, nedělej za vším tečku,nebuď´ sám v osiřelém tichu.
řev štvaných koní
zasněně bílátřaskavě žlutározezlená červenákrutě bys poznal: zlá jména v očích duchů stíny, jež rozpráví o síle o mracích, jež více nespatřízbývají jen pomníky zesnulýchzemí spřízněnýchduší javorového kořenuptáci neusnuli vzpomínky, jež se upřely k Bohu - Za zdí zůstanou zakopány -nechtěl bys znát: naděje tajícího sněhu na víčkách krev zmizelých z podvědomí rolničky při svíčkách modrou barvu ve vodě stuhu ve svých vlasech rozbřesk za předení kocoura čerstvou jinovatku v zahradě márnice neztracenou marnost v ústech hada řev štvaných koní na obratníku .
Asociace
PRAMEN
pramen: zdroj
pramen: toulavých vod sen
pramen: zbytek fantasie
Mramoroví ptáci
Mramoroví ptáci pijíce zvratky snů tisíce mocí
nesmytelné přízraky vínových nocí
jež nechaly ve snu žár
jenž zvědavě kroužil mdlobouvníži