Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMoskevské modlitbičky II.
14. 10. 2008
7
10
2211
Autor
Garth
Tak zase smrdím v Moskvě, pičo,
poslední БАЛТИКА v lednici, pičo.
pardon, zapomněl jsem, že nejsem Repulsion. Je to jedno, trošku už jsem zapomněl kdo jsem, trošku jsem ztratil identitu. Když jsem tady v tom křesle seděl před měsícem, pil jsem pivo ВОЧКA, teď jsem koupil baltiku. Přišel jsem o stolek, kluci na něm jedli krevety. Mě to moc nebralo, loupat to, navíc to nějak moc připomíná živý tvorečku, narozdíl od stejku. Není nad bezidentický flák masa, který nepřipomíná nic jiného, než flák masa. Na krevetě vidítě tělíčko, nožičky, očička - oči, velký černý oči. Svlíknete jí a sníte ten vnitřek.
Nekouřím, přitom cigára jsou tu neskutečně levný. Seru na to, ani vodku nepiju, ten poslední týden jsem pil ještě vodku, teď už jsem jenom na pivu. Doteď jsem pracoval, cením si toho, bezchybnost, preciznost a to všechno jede na jednoduchej pohon, na plechovky s pivem.
Zítra si beru modrou košili a růžovou kravatu, to bude taková světlá varianta, protože já už budu unavenější, je totiž už středa. Dneska jsem měl hnědou košili a červenou kravatu, to byla temná varianta. Dává to smysl, čím jste na tom hůř, tím musíte vypadat líp, prostě klamat tělem. Ve čtvrtek už je to hodně špatný a pátek je kritickej, v pátek se dostavěj totální výpadky vůle, drobný schízy a přijde na chvíli zoufalství. Vím to, tak jsem si žádný schůzky nenaplánoval na pátek.
Podívejte se, já vám něco povím. Všichni jsme na tomhle světě jenom loutky, jsme oběti svých vizí, toho, čemu, věříme. Ono to jinak nejde, ale jde to podvést. Trošku to jde podvést. Představte si, jste ve vězení, každý den je brutální a stojí za hovno, jenže v noci nespíte, ale hrabete se ven. Hrabete si tunýlek. Ten život ve vězení stojí za hovno, párkrát vás to zlomí, párkrát uděláte chybu, párkrát ztratíte víru. Jenže je tu váš podvůdek, protože si hrabete tunýlek. A pak jednou vylezete a všechno to uvnitř bude jedno, jestli jste někoho podrazili, jestli vás někdo ponížil, jestli jste udělali nějaké věci, které se neshodují s vašimi představami o životě. Protože nakonec z toho všeho něco máte. Nějak jste žili a udělali chyby, které dělá každý, ale něco z toho máte.
Jste na svobodě.
Tím se neobhajuju a neříkám, že dělám něco špatně. Nemyslím si to. Jenom říkám, že vždycky je potřeba mít něco v záloze.
Přemejšlim trochu, co dál, ale jsem z toho unavenej.
Tak si otevřu ještě jednu plechovku a povzdechnu si
jsme olivy na orbiti
v piči královny nefertiti...
poslední БАЛТИКА v lednici, pičo.
pardon, zapomněl jsem, že nejsem Repulsion. Je to jedno, trošku už jsem zapomněl kdo jsem, trošku jsem ztratil identitu. Když jsem tady v tom křesle seděl před měsícem, pil jsem pivo ВОЧКA, teď jsem koupil baltiku. Přišel jsem o stolek, kluci na něm jedli krevety. Mě to moc nebralo, loupat to, navíc to nějak moc připomíná živý tvorečku, narozdíl od stejku. Není nad bezidentický flák masa, který nepřipomíná nic jiného, než flák masa. Na krevetě vidítě tělíčko, nožičky, očička - oči, velký černý oči. Svlíknete jí a sníte ten vnitřek.
Nekouřím, přitom cigára jsou tu neskutečně levný. Seru na to, ani vodku nepiju, ten poslední týden jsem pil ještě vodku, teď už jsem jenom na pivu. Doteď jsem pracoval, cením si toho, bezchybnost, preciznost a to všechno jede na jednoduchej pohon, na plechovky s pivem.
Zítra si beru modrou košili a růžovou kravatu, to bude taková světlá varianta, protože já už budu unavenější, je totiž už středa. Dneska jsem měl hnědou košili a červenou kravatu, to byla temná varianta. Dává to smysl, čím jste na tom hůř, tím musíte vypadat líp, prostě klamat tělem. Ve čtvrtek už je to hodně špatný a pátek je kritickej, v pátek se dostavěj totální výpadky vůle, drobný schízy a přijde na chvíli zoufalství. Vím to, tak jsem si žádný schůzky nenaplánoval na pátek.
Podívejte se, já vám něco povím. Všichni jsme na tomhle světě jenom loutky, jsme oběti svých vizí, toho, čemu, věříme. Ono to jinak nejde, ale jde to podvést. Trošku to jde podvést. Představte si, jste ve vězení, každý den je brutální a stojí za hovno, jenže v noci nespíte, ale hrabete se ven. Hrabete si tunýlek. Ten život ve vězení stojí za hovno, párkrát vás to zlomí, párkrát uděláte chybu, párkrát ztratíte víru. Jenže je tu váš podvůdek, protože si hrabete tunýlek. A pak jednou vylezete a všechno to uvnitř bude jedno, jestli jste někoho podrazili, jestli vás někdo ponížil, jestli jste udělali nějaké věci, které se neshodují s vašimi představami o životě. Protože nakonec z toho všeho něco máte. Nějak jste žili a udělali chyby, které dělá každý, ale něco z toho máte.
Jste na svobodě.
Tím se neobhajuju a neříkám, že dělám něco špatně. Nemyslím si to. Jenom říkám, že vždycky je potřeba mít něco v záloze.
Přemejšlim trochu, co dál, ale jsem z toho unavenej.
Tak si otevřu ještě jednu plechovku a povzdechnu si
jsme olivy na orbiti
v piči královny nefertiti...
10 názorů
Mazenko, díky, přemýšlení mi zas nějak extra nejde, tak se mu věnuji v míře přiměřené :-)
Kremilek : hehe, nejsi :-)
mě je kalendářně cca 25... v tomhle ohledu už taky nejsem nejmladší. možná dokonce starší, než ty? :)
Tyjo, tomu říkám ukájet se vlastní pivní depkou. V Moskvě bych se viděla ráda, je to můj malý sen. Znám ji jen z obrázků v dějepise a ty bambulovitý věžičky na domečku z perníku bych ráda prozkoumala osobně. A nad životem zas tolik nepřemýšlej, život je k žití, k ničemu jinému....... *
kremilek : jasně, červenýho jsem měl před pár lety zmáklýho celkem slušně... :) kolik je Ti vlastně let?
asi jsem to pochopil zbytečně černě. to ty slova - oběti, loutky, podvést, tunýlek... :) jinak asi chápu, jak to myslíš, tak jak to píšeš, a s tim se nedá než souhlasit. zrovna si občas pouštim červenýho trpaslíka a lister to je typickej případ :)
křemílek : Ale ne obhajoba zoufalý životní situace, to jsem to asi špatně vyjádřil. Spíš toho, že život s Tebou tak nějak mele, chvíli si myslíš to, chvíli ono, chvíli s Tebou někdo vyjebává - ale prostě bys měl mít nějaký záložní řešení. Třeba - když děláš ve fabrice dělníka, den co den, ale po večerech se učíš účetnictví... a víš, že jednoho dne si otevřeš firmu, tak to je ten záložní plán.
Lysky : Zas taková nostalgie to není, prostě sedíme v moskevskym bytě a makáme a do toho pijem pivko... Ale napsat to takhle, tak to nikoho nevezme u srdce...:-) (chápu Tě)
je to dost zajímavý, ale taky utopický. věřit, že to podvádění budeš moct najednou zahodit, že převáží pocit vítězství (nebo čeho vlastně?). vlastně na tom budeš stejně jako předtim... přijde mi to spíš jako obhajoba zoufalý životní situace, než jako hledání nějaký naděje nebo cesty ven, možná jenom smiřování... a možná jsem na takovou odevzdanost ještě moc mladej :)
Ty piče a nostalgie dohromady. Máš recht brachu, a to já! Já o životě vím úplné hovno. Takže hádám.
A mám to rád.
Finská přítelkyně Matilda spí vedle mě. Já usnout nemohl, jsem měl totiž dneska volno a spal jsem dlouho jako svině. Takže se mi fakt nechce. A musím být potivhu abych ji neporbudil a tak si brouzdám po netu a narazím na tohle. A mám to v téhlé tiché atmosféře rád.
A vůbec dnešek je nějaká divný. Jsme si dali víno, což já normálně nepiju ale ožral jsem se protože ona ho normálně nepijeještě víc (myslím míň, ty chápeš že?)
Jo