Poslední útočiště

Zlaté české ručičky ...

Mám dva lidi v světě celým,                        A už dělá - nejen říká.
s nimiž o starost se dělím :                        Pot od něj - i olej - stříká.
když mám vítr v peněžence                        Tak makal už od půl jedné
chodím brečet k mojí žence.                      nejen celé odpoledne,

Když mi někdo hrdost zraní,                       ale i - toť pravda věrná -
jdu si pro potěchu za ní.                             až den novou nocí zčerná.
A když tělo občas zradí -                              Ale to už kára znova-
je to ona, kdo mne hladí.                            namouduši ! je jak nová.

Když mám ale starost s autem                 Proč však - mě tak napadá -
jdu za Pepou, starým skautem,                 zůstala ta hromada
který musí - bez pohnutek,                          šroubů, matek ,táhel, plechu ?
denně dělat dobrý skutek.                          Copak je to za neplechu ?

Pepa není líné děcko,                                 Pepa - s myslí povznesenou
- navíc umí skoro všecko.                           šoup do sebe jedno s pěnou,
Postavil se před mou káru,                        zkontroloval kryty svíček,
co mne stála tisíc márů                              do spínačky vstrčil klíček

teď však ale, potvora,                                  a hle : motor tiše přede !
nechce vyjet ze dvora !                                Jak to auto ale jede ?
Pepa ke mně takto vece :                           Je to nějak divné v šaltu :
Je to velmi snadné přece !                         vpřed jeden, nazad pět kvaltů!

Tak do práce, ať to lítá !                             Přesto Pepovi jsem vděčný
Dám tam motor z Favorita !                       mám teď auto výjimečný:
S převodovkou z Lady - Nivy                      zná snad někdo ňákou plečku
Bude dělat vskutku divy !                            co jezdí sto na zpátečku ?

---