Vítej

když zrcadlí se v Tobě slunce zrána

když křídla racků dotýkají se Tvých řas

průhledná životem

jsi nebezpečná bez příkras.

Nad ránem

zamčená do oparu mlhy

sebejistá

výřečná vlastními proměnami.

Rozeznívaná hrou světla a stínu

hluboká

v tichu chápající lidskou vinu...

nesoucí tíhu nostalgických sil.

Čarovná

pro snílky laskajíc se stéblem o hladinu.

Netečně a napospas

když vyhoupneš se z noci

polykáš zvolna

života běhu čas...