Dokonalý svět

Dokonalý svět

Muž leží v trávě. Ruku za hlavou. Kolem poletují dolary a vedle leží maska ducha (Casper). Idylka. Nad hlavou mu přeletí vrtulník a on se usměje a zadívá do slunce. Dokonalý svět.

Helloween.60. léta. Duchové vylézají na povrch a spolu s nimi i dva trestanci z věznice. Robert 'Butch' Haynes a Terry Pugh. Nejsou parťáci, pouze spolubydlící z cely. Vedle prostého násilníka Terryho v kontrastu jasně vyniká osobnost Butche. Je zřejmé, že jejich spojení dlouho nevydrží. Když Terry vtrhne do domu Perryových, musí Butch vyřešit situaci. Zvlášť když se do ní vmísí soused s puškou. Za rukojmího vezme tu nejmenší zátěž - Philipa Perryho, osmiletého chlapce. Podivuhodné je první setkání Butche a Philipa.. Haynes ho požádá, aby zvedl zbraň ze země, namířil na něj a řekl ruce vzhůru. Tato scéna se opakuje o několik minut později, když dá chlapci revolver, aby pohlídal Terryho. Tyto dvě scény se zbraní jsou důležité pro závěr filmu. Divák je připravován. Že se Butch zbaví Terryho, vyplývá ze samotného průběhu. Zabije ho ovšem až po té, co napadne Philipa. Jak charakteristické pro jeho postavu.

Film rozbíhá několik malých příběhů a předkládá divákovi spousty indícií k pochopení hlavního hrdiny, Roberta Haynese a jeho vztahu k Philipovi. Vlastně jde o vztah dvou uprchlíků. Jeden utíká před zákonem a druhý před Jehovistickou výchovou, která nedovoluje slavit a bavit se jako ostatní děti. Divák volně přechází mezi úvahami, jestli jde o vztah otcovský, přátelský či jestli si jen navzájem nedávají, co druhému schází. Philip ukradne kostým Caspera, vymyslí si své jméno, které se až nápadně podobá přezdívce Roberta – Buzz, zatímco Butch se nevyspí se servírkou, která je očividně svolná, plní touhy chlapce a dává mu rady do života, chová se zodpovědně...

Myšlení, motivy, chování Roberta Haynese není od začátku zcela jasné, stejně tak jeho dětství, které diváka zajímá asi nejvíce. Ovšem právě dětství (nejpravděpodobnější příčina zločineckého chování Butche) tu zůstává otevřené. Vyrůstal v nevěstinci, zabil v osmi letech člověka, jeho otec byl zločinec, kterého skoro neviděl, valnou část života strávil ve vězení. Ale film několikrát nepatrně naznačí, že pravda může být jinde. Že Butch může být jen člověk, co chce žít po svém a nebojí se jít (probít) vlastní cestou.

Výkon Kevina Costnera v roli Haynese je velmi uvolněný a přesto propracovaný. Celý film se do detailu chová jako Butch a přesto nic o své povaze a minulosti neprozradí. Je již zvyklostí v Eastwoodových filmech, že herci nepřehánějí, nevalí slzy na obecenstvo, naznačují a nechávají na divákovi, aby se dojal, pochopil, poznal, udělal si názor. Názor na Haynese je důležitá část filmu a přesto zůstává do konce otevřený. Spojení Eastwooda a Costnera je šťastné. Butch je tu zosobněním vymírajícího druhu jménem Chlap. Drsnost a rovnost bere jako samozřejmost a nedává ji zbytečně na odiv. Costnerovo hraní působí naprosto samozřejmě a hluboce. Málokdy se povede, aby postava působila dojmem, že má spousty tajemství a skrytých vzpomínek a zároveň vypadala tak nenucená. Vedlejším produktem tohoto pojetí je i nevtíravý humor, který naznačuje další Butchův rys – nadhled.

T. J. Lowther působí v roli Philipa 'Buzze' Terryho přirozeně a nenuceně. Ostatně vystačí si se svým výrazem, lehce staženým obočím a křivým dolním rtem, aby divák uvěřil. Přiznávám, že na věrojatné dětské výkony jsem už od Holywoodu zvyklý a ani T. J. Lowther není výjimkou. Když k tomu ještě přidáme, že Philip hraje půlku filmu jen v tričku a slipech a druhou v kostýmu ducha s rozesmátým Casperem na hrudi, nelze než si T. J.-e oblíbit.

Mám za to, že tímto filmem našel Eastwood svůj styl, který používá doteď. Drsný, neokecávající, dojemný a místy i symbolický. To vše natočeno střízlivou, pomalejší kamerou, která se nesnaží vyčnívat, ale přirozeně podtrhnout děj. Splývat. V Dokonalém světě se však Eastoodovi podařila navíc jedna věc. Poetika. Prostá, životná, symbolická a melancholická, která nejvíce vyniká na konci filmu, kdy Butch umírá vedle masky Caspera, kolem poletují dolary a nad hlavou se mu vznáší helikoptéra s Philipem. Začátek dosáhl naplnění, což znamená, že tušení uvnitř diváka dozrálo.

Clint Eastwood si tu zahrál šerifa Reda Garnett, který spolu se specialistkou na vězeňské systémy Sally Gerber, která se vžívá do povahy zločince a Bobby Lee z FBI, který tu hraje roli chladného tupce a v závěru vezme místo negativní postavy, která zničí dokonalý svět (což je neodvratné) a divák se tak má na koho naštvat. Clint Eastwood představuje Reda jako tvrďáka, ošlehaného roky ve službě, který působí dojmem, že ví víc, než říká. Sally v podání Laury Dern je zosobněním empatie, čímž vyrovnává pragmatického Eastwooda. Zatímco Sally se snaží pochopit a snad i obhájit Butche, Red ho chce jen chytit a poslat Philipa k matce.

Jsou tudíž dvě příběhové linie. Útěk Butche s Buzzem a pátrání šerifa se svým týmem.

Nejpozoruhodnějším je závěr filmu, o kterém jsem se už několikrát zmínil a který nyní popíši podrobněji. Butch hodlá zabít černošského zemědělce za to, že mlátí svého syna. Tato situace Butche natolik rozzlobí, že na Buzze poprvé zakřičí. Ten potřetí v tomto snímku vezme do rukou zbraň. Postřelí Butche. Má strach a nechce, aby ubližoval lidem a tak raději ublíží jemu. Zde se nejvíce ukáže zlo, které Haynes ukrývá a brání se mu. Dá se dokonce říci, že ono zlo Philip zabil, protože posléze Butch poděkuje černošské rodině za pohostinnost a vydá se zraněn za Buzzem, který mezitím utekl.

Ve chvíli, kdy Robert Hayness leží na louce a drží svou krvavou ránu, se všechny nitky sbíhají do tohoto místa. Přijíždí policie s šerifem Redem i matkou Perryovou. Všichni se sejdou na jednom místě. Dojemnost tohoto snímku vězí právě v propracovanosti, lehkosti a vedení do společného bodu. Násilník Haynes ukáže Philipovi dopis od otce, který ho zve k sobě na Aljašku, klade policii podmínky: koledu pro Philipa, pouť, cukrovou vatu. Philip se ptá, jestli je zlý a tím uzavírá dilema kolem svědomí Haynese. Pozná šerifa Reda, který ho jako mladého nechal odsoudit. To vše v náznacích a v tempu, které nikam nespěchá. Citlivě, místy snad i pateticky, vtipně, tragicky, dotvrzeno nechápající policií, která tu hraje roli zmateného pozorovatele, který čeká na typické zločinecké chování. To vše realisticky, lidsky podané s kapkou humoru. Nemohu se zbavit dojmu, že velmi podobné schéma závěru použil Clint Eastwood i u svého Oscarového filmu Milion Dollar Baby. Oba filmy soustředěně a promyšleně míří ke konci, aby náhle zvolnily a na povrch tak mohlo vyjít vše, co prozatím pod povrchem jen bublalo. A že toho není málo...

Tolik o cestě k slzám diváka.