Za hradbu mlčení

Diagnózy…


I. (nepojmenovaná)

poetograf mi prozradil
chronickou nedomykavost veršů,
proto ta arytmie básní
léčím se medikamenty lásky
a někdy malou rýmovanou operací
ráno pak chrlím krev
zředěnou levným vínem



II. T - a jeho parta

kde se vzal, tu se vzal
vřídek se mi podebral
u lékaře přešel humor,
řekl, je to zhoubný tumor


III. Mněsíček

vždycky býval mužný, drsný
a pak taky milý, sladký
vždycky když ho soukal dovnitř
a pak zase tahal zpátky

kloní k sobě těla, krky
smutně v koutě za anténou
jeden z hráčů jednoruký,
druhý zesláb´ karanténou



IV. co básník nemůže

smí s ptáky létat přes Himaláj
a celý kraj - na dlani vzít může,
smí lásku vdechnout do poupěte růže -
- za zámek pokládat i stáj ...
smí vidět tmu a dýchat plyny,
bezpečně přejít přes bažiny ...
- smí jméno vyrýt do kůže -
však křísit lásku -
dávno mrtvou -
to nechtějte ...
TO nemůže ...!


V. Spokojení

možná mi řekneš - tak se zblázni
a já pak -
- co jen dělat můžu ...?
- možná má píseň zazní -
- z Bohnic - tam z oddělení mužů ...
možná mi řekneš - tak se zblázni ...

- a já to asi udělám -
- v dlážděné kleci -
- v skotské lázni - ...
jsem pořád s tebou -
- i když sám



VI. … a du chrnět

chceš-li mi ještě něčím býti -
- tak prosím - ale pomalu,
životem se smýkám s tebou
na plochodrážním oválu,
chceš-li mi ještě něčím býti -
- tak prosím, ale v tomhle světě;
já nechci zabít další lásku -
- na ploché dráze -
- na Markétě



VII. Pyžmo

chtěl bych tě zase vidět nahou ...
a vydráždit se přeukrutně -
- jako se Žižkov dráždí Prahou
... tak hrozně rád -
- a přece smutně ...
chtěl bych tě zase vidět nahou,
smět si přivonět pomalu ...
k mladičkým vrbám nad Úhlavou -
- k čajovým růžím z Nepálu



VIII. …žloutnu

na loutnu hrál -
- a omračoval pěvce,
kteří tam v listoví
ladili svá preludia,

na loutnu hrál -
- jí nedospělé děvce,
která mu noc co noc
masírovala tělo medem,

na loutnu hrál -
- a zpíval, že už nechce
při každém rýmu,
trpět svalovou horečkou...



IX. Záhada

utrhl slast v sadě blaženství
rusý květ Neomilostnění
vlk rozmilý lítý tygr
rdousí i Mne
rozšlapané bohatství bez harmonie
v domě sebemařitelů napořád
nepřeberné plameny nebeských pohledů...
vytvářel tobě - neporovnatelná -
básník svá tajemství



X. … přesah jak kráva

vinou slov zřídly skráně
nad spánky žloutnou modřiny
myšlenky a jeho dlaně
mnou se proti viny
z paměti balancují na hraně
vyhnanství z domoviny
s pláčem mluví trhaně
měsíce týdny dny minuty vteřiny
před smrti z ochablé svaloviny
náhle vypad´ anděl
takovej malej sráč s křídlama
holim pinďourem a koulema
vystrkuje na nás prdel
tětivou slabosti lukem půvabu
pálí šípy skutků aby
soudce plamen perem něha
připsal podškráb´ pod rozsudkem

je odsouzena:
láska bezbřehá...

...co nás jednou zabí



XI. jó, ty tiky…

drkotám zuby o poslední schod lásky...
v ramenou trhání dramatických vzlyků...
další a další klepy bourají hrázdění na srdcích,
do rozkvetlých stromů výsměchem drnčí...
hrdličky, hrdličky, hrdličky


XII. sochám

Plakaly sochy nad ohbím Vltavy,
plakaly sochy nad vodou,
že stát tam nečinně už je fakt nebaví,
že k čertu - s takovou pohodou

Křičely sochy nad ohbím Vltavy,
a proklínaly holuby,
že ráno létají kálet jim na hlavy,
na oči, na nos, na zuby...

Smály se sochy nad ohbím Vltavy,
smály se lidem do očí,
ať se prý k večeru pod nimi zastaví,
pak, že je z legrace - ó, pardón - pomočí