Pro nás dva

Vysoko stál náš starý hrad dokola kolem strmá skála já jsem se bála aby snad někdo z nás z okna nevypad´ z veliké lásky vzhůru k nám co po kameni klopýtala z ničeho nic malá se stala nemám už ráda nemáš rád je to lež jako věž dobře víš že dál ji cítím nezapřeš že ty též nechápeš že náleží ti no tak běž nenajdeš slunce jasněji co svítí dnes je nám lépe v podhradí (anebo si to namlouváme?) hrajeme vadí-nevadí a stejně loutny neladí skála co stála pod hradem zmatená průrvami se láme a my dva dobře víš - to samé měli jsme dost teď málo máme je to lež jako věž dobře víš že dál ji cítím nezapřeš lásku též nechápeš že náleží ti no tak běž když to chceš pohřbít vlastní smysl bytí jednou kéž neřekneš že to dál už není k žití vysoko stojí starý hrad má nové nájemníky snad a v oknech mříže z oceli aby už nikdo nevypad´

---