Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSešit
18. 11. 2008
10
25
2623
Autor
Narvah
Když jsem vycházel ze hřbitova někdo mě chytil za rameno. Byla to Pavlova matka.
„Pavel mi říkal, že Vám to mám dát.“ V natažené ruce držela balíček. Vzal jsem ho a strčil do kapsy od bundy.
Pocítil jsem provinilost, že jsem odešel před kondolováním.
„Upřímnou soustrast,“ vysoukal jsem ze sebe.
„Nevíte, proč...?“
„Nevím...“ řekl jsem. Z pobledlého obličeje na mě upírala provlhlé oči. Natáhl jsem ruku a chytil ji za zápěstí. Za její hlavou se objevila postava. Blížila se k nám. Rozpoznal jsem Pavlova otce.
„Musím jít.“
Vyšel jsem ze hřbitova. Cítil jsem, jak se mi ze zad snaží vyčíst odpověď.
Usadil jsem se do rohu. Měl jsem tak přehled, co se v místnosti děje. Lidé popíjeli. Někteří ve skupinkách, jiní sami. Přinesli pivo. Napil jsem se a vytáhl balíček. Odstranil papír. Školní sešit, který jsem u Pavla několikrát viděl. Nějaký muž usedl naproti mně.
"Odkud to máš?“
Zvedl jsem obočí.
„Vím komu patřil,“ řekl muž a obrátil do sebe zbytek panáka.
„Tehdy. V lese. Viděl jsem ho...“ Muž si předloktím setřel z úst sliny. „Tam šel s ní. Zpátky sám...“
Dopil jsem pivo, oblékl se a vykročil k baru. Muž mě chytil za svetr.
„Kam si sakra myslíš, že jdeš?“ Několik hostů se po nás ohlédlo.
„Pusťte mě.“
„Jestli v tom máš prsty, tak si tě najdu, rozumíš?“ řekl muž výhružně.
„Jestli tu ruku nedáte pryč, udeřím vás do hlavy.“
Změřil si mě pohledem. Pak mě pustil.
Když jsem zaplatil, barman se mi začal omlouvat. Pohybem ruky jsem ho ubezpečil, že jsem v pořádku a odešel.
Scházel jsem k domovu podél zdi Ústavu. Neviděl jsem na krok. Pak se přede mnou rozevřelo město. Stovky světel, zleva doprava. Vytáhl jsem sešit a pokusil se něco přečíst. Nic. Sáhl jsem do kapsy pro klíčenku s červenou diodou. Pak jsem četl.
seznam potřebných věcí:
nůž se zahnutou čepelí
provaz – 4 metry?
obvaz
silon
rukavice
vyřešit problém prostoru - stromy
je nutné nechat ji zmizet?
Zavřel jsem sešit a strčil ho zpátky do kapsy. Pocítil jsem nevolnost. Chvíli se přemáhal. Pak jsem se vyzvracel.
Cesta se zúžila. Kráčel jsem mezi ploty. Do zad se mi opíral chladný vítr. Myslel jsem na Terezu. Jestli je.
25 názorů
Souhlasím s tím, že "udeřím vás do hlavy" vykreslí zajímavě hlavní postavu. Tohle je třeba něco, čeho se u jiných autorů na Písmáku nedočkáme nikdy. Jedna věta, jedna situace, ale postava je zcela jasná, prokreslená, živá. Pak se mi ještě líbí: Pohybem ruky jsem ho ubezpečil, že jsem v pořádku - takovýhle věty jsou super. Jo a slovo "pak" mám v oblíbených.
w: tak jo, "uděřím vás do hlavy" si interpretoval naprosto přesně.. skrytě jsem to tak myslel ;) (hurá..!) dík, n.
Nemá cenu vyvíjet styl, pokud nejsou nápady. No, ono ani nemá smysl psát. Pozo jen kecá, protože mu tuhle omlacujeme o hlavu, ať se vyvíjí .)
A Teď k fenoménu: "udeřím vás do hlavy."
V podstatě se mi ta věta zamlouvá, ale klidně mi rozhodně nevyzněla. Spíše mi, podobně jako rekovi, vykreslila situaci vypjatou, znepokojující - z obou stran. Agresivní chlap, který neví, má-li udeřit, či nikoliv a hlavní hrdina, který přemýšlí, jak by bylo nejlepší se zachovat. A tu ho nenapdne nic lepšího než takováto kravská věta. V mé interpretaci mi to zní geniálně a věřím, žes to tak i skrytě myslel .)
Anebo se jen míjíme.
pozorovatel
18. 11. 2008pozorovatel
18. 11. 2008
p: nojo.. "pak" je tam přehršel.. jinak já asi už na nějaký alternativy nejsu.. jakože už prostě píšu tak nějak stejně.. cvičení je to, abych úplně nezakrněl..
jinak s tím "nechat zmizet" - to je fakt už hozený hodně z tajemna ke čtenáři.. jakože z toho jde asi už hodně vyčíst, nojo ;)
pozorovatel
18. 11. 2008
mně se náhodou to "udeřím vás do hlavy" líbí, byl to podle mě jeden z nejlepších momentů povídky. Vykreslí to zajímavě tu hlavní postavu, pro mě to bylo něco jiného než to, že je klidný, spíš jako by to byl někdo, kdo je podivně mimo, natolik, že používá slova se správným významem, ale která se do té situace nehodí - jako by ani nevěděl, co říká. Nějak mi to k tomu hrdinovi sedlo.
mně se náhodou to "udeřím vás do hlavy" líbí, byl to podle mě jeden z nejlepších momentů povídky. Vykreslí to zajímavě tu hlavní postavu, pro mě to bylo něco jiného než to, že je klidný, spíš jako by to byl někdo, kdo je podivně mimo, natolik, že používá slova se správným významem, ale která se do té situace nehodí - jako by ani nevěděl, co říká. Nějak mi to k tomu hrdinovi sedlo.
mně se náhodou to "udeřím vás do hlavy" líbí, byl to podle mě jeden z nejlepších momentů povídky. Vykreslí to zajímavě tu hlavní postavu, pro mě to bylo něco jiného než to, že je klidný, spíš jako by to byl někdo, kdo je podivně mimo, natolik, že používá slova se správným významem, ale která se do té situace nehodí - jako by ani nevěděl, co říká. Nějak mi to k tomu hrdinovi sedlo.
Zní to zvláštně, jednak tím "udeřil", v mluvě se zrovna nepoužívá, jednak i kdyby řekl "praštim vás do hlavy", tak to bude znít divně, proč do hlavy? Přirozenější mi přijde "zlomím vám nos", třeba.
r: murakami fajn, akorát jsem nemusel v tom norským dřevu úplně všechno, jako že to bylo místy docela ujetý.. ;) dík.. !
k: čárka - vida! to "udeřím vás do hlavy" má vyjadřovat klid.. jako že ten kluk má pod kontrolou i takovýhle situace.. že v něm nejdou v takových situací emoce ven.. jako že to má být efektivnější to říct tomu chlápkovi s klidem.. ;) dík..!
Moc dobrý, cvičně necvičně. Prostě se mi to líbilo, je vidět za text. Taky mi ale přijde směšné říkat někomu "udeřím vás do hlavy". A už v první větě čárku navíc. Když nad tím víc přemýšlím, napadá mě už moc otázek, ale pak si říkám, že je to holt cvičení, takže nic.
*
jako cvičení fajn. Pár nápadů se mi tam líbí, a ten hlavní hrdina mi je sympatickej, takovej trochu tvuj, a trochu mi připomíná Murakamiho hrdiny, i když toho ty nemáš rád, si pamatuju. Moh bys ho používat v nějakym delšim textu.
jako cvičení fajn. Pár nápadů se mi tam líbí, a ten hlavní hrdina mi je sympatickej, takovej trochu tvuj, a trochu mi připomíná Murakamiho hrdiny, i když toho ty nemáš rád, si pamatuju. Moh bys ho používat v nějakym delšim textu.