Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seRomantická
09. 08. 2001
5
0
1663
Autor
Tadeáška
Tvářičko bílá, kam chodíš spát
kytičko milá, budeš si zdát
o malé chvíli, o velkém moři
kde tančí víly, vzdor svému hoři
kde vlna tichá omyje slzy
kde lidská pýcha ví, že je brzy
pro tvoji nevinnost tkát černý šat
splnit si povinnost, potom se smát
uprostřed pekla, kam duše tvá padá
je ostrov z ráje, tam budeš vždy mladá
pro tvoji lásku, bezbranný cit
chtěl bych tu s tebou navěky žít
3.4.1997
Šaty tvé jsou krátké,
to nemusíš mít nic,
však kroky nejsou vratké,
tvá duše zkrývá víc.
Když vítr zafouká,
boky tvé odhalí,
muže tím rozkouká
a chmury odvalí.
Máš cvoček na bradě,
snad tolik neváží,
stříbro jen v náhradě,
ať duši ti rozjaří,
snad drží tě v náladě
a jazyk ti rozvlaží.
Když struny osud rozladí,
chlad noci duši rozechvívá,
den příští vše ti nahradí,
tak v životě to bývá.
Ať struny den zas doladí,
a slunce je zahřívá,
ať duši tvojí roztouží
a ta nám dál své písně zpívá.
Hodně přeslazené ale život je taky takovej a ten můj je teď ten nejsladší (-: