D.Williamson / URVI TO!

Podle divadelního zpravodaje se mělo jednat o trpkou komedii o moci peněz a společenského postavení, které dokážou zastínit to, oč jde v životě doopravdy. Hlavní hrdinka Loren je obchodnice s obrazy. Touha prorazit na trhu ji vede k nebezpečnému riskování. Ve snaze neskončit na dlažbě se pod děsivým tlakem stane ochotnou ke všemu.

Toliko oficiální informace!

Oč v ženském životě skutečně běží se nebohý, nic netušící divák dozví záhy. Napřed si ale musí ujasnit, o co by podle autora v životě ženy rozhodně jít nemělo. Tedy, v žádném případě bychom se neměly snažit o profesní úspěch, společenské uznání a finanční nezávislost na manželovi, jak posléze zjistí i hlavní hrdinka, ambiciózní obchodnice Loren, (Někdy, pravda, trochu nerealistická, mírně přeceňující své možnosti, ale kdo z nás takový není?) jenž se po pochopitelně neúspěšném pokusu o toto ocitne... na dlažbě! Po zásluze opuštěna zhrzeným a uraženým manželem, který jí nemůže odpustit, že ve snaze zbohatnout dala v sázku jeho (ano, jeho, nikoliv jejich) majetek.

Mimochodem od autora se nedozvídáme pouze to, co není úlohou ženy, nýbrž mezi řádky i  co nepřísluší muži – tedy podpořit svou manželku v těžkých životních situacích. (Alespoň Lorenin manžel nic takového neudělal a nezdá se, že by mu to pan Williamson měl zrovna za zlé.)

Pokud by některé bláhové divačky tohle mravní ponaučení stále nepochopily, nezoufejme. Bude nám předhozena ještě jedna žena, úspěšná a uznávaná profesorka umění, kteroužto ovšem její vzdělání i kariéra přivedly po hříhu pouze k osamění a alkoholismu.

Pozor, pozor!

Přichází hlavní část recenze, v níž se jistě už nedočkavé čtenářky konečně dozví, k čemu všemu se hlavní hrdinka stane ochotnou.

Po pravdě řečeno, k lecčemu! Mně se ale nejvíce jedná o tu část kdy si to ona dáma rozdá s jednou potenciální zákaznicí, před zraky jejího, sice nadrženého, nicméně impotentního manžela, protože má dojem, že pak tomuto páru snáze prodá jistý obraz.

Je to scéna jak vystřižená z pornofilmu!(A pravděpodobně odtud taky vystřižena byla.)

„Ta je super, měla bys ji svést!“

„Ale to víš, že jo! Ona mě tak vzrušuje!“

„Kočičko, sedni si ke mně. Jsi tak úžasná! Jsi tak sexy! Uvolni se! Šňupni si! Bude se ti to líbit, uvidíš!“

A teď přijde vrchol! (Tedy... ne ten vrchol. Myslím vyvrcholení autorovy drzosti). Loren se to skutečně líbí! Pro jistotu ještě jednou. Ano, tohle trapné divadýlko pořádané pro chtivé zraky nenasytného muže ji skutečně vzruší, a to dokonce ještě víc, než sex s vlastním manželem, dušuje se Loren. A kdyby tato úžasná informace nějakému natvrdlému divákovi náhodou unikla, zopakuje nám ji pro jistotu hned několikrát. Bohužel se nám ta osoba už nenamáhá sdělit proč a co konkrétně ji tolik vzrušilo. Každopádně na základě tohoto pohlavního vzrušení (a ničeho jiného) odvozuje, že bude pravděpodobně bi, o čemž do svých cca třiceti(?) neměla sebemenší tušení.

Heterosexuální část publika může ovšem zůstat zcela klidna, na směřování hlavní hrdinky, tento zážitek nebude mít žádný vliv, neb lesbický sex, jakkoliv by byl vzrušující nemůže konkurovat manželství. O tom, však později!

Teď bych se ráda zmínila o jednom zvláštním jevu, v literatuře ovšem zcela běžném. Totiž! Spousta autorů má, kdo ví proč, pocit, že pronikne-li do jejich díla cosi lesbického, musí to tak nějak vyvážit přítomností gaye. Ani tato hra není vyjímkou! Zde je postava homosexuálního muže zachycena v osobě byť nepřítomného syna dalšího případného kupce, arogantního a bezohledného byznysmena. Na ten profláklý motiv jste jistě už taky narazily. Nejmladší syn šikanovaný a ponižovaný homofobním otcem uteče z domova. Tatík ovšem jednoho krásného dne prozří a nastává nám dojemné smíření.

Já vím, je to neuvěřitelně klišoidní, ale dá se to alespoň brát vážně. Když pak pomyslím na to, jak moc se tahle část hry odlišuje od povrchního a frivolního ztvárnění lesbické lásky, chce se mi řvát!

Podle autora, lesby, na rozdíl od gayů, zřejmě žádné existenční ani společenské problémy neřeší, anýbrž jsou to chlípné promiskuitní děvy( A že by to šlo napsat i jinak! ), kterým jde jen o sex. Navíc jsou lesbami, protože! Tak například milenka hlavní hrdinky je lesbou protože její manžel je fádní nudný impotent, který nemá něco. Co je to něco, které jeho ženě tak zoufale chybí to ovšem nedokáže říct nikdo a ze všech nejméně jeho žena. Snad právě to je ten důvod, proč se z toho, co původně mělo být jen nezávazným pobavením vyklubalo cosi hlubšího. Tedy hlubšího... tento cit je naprosto jednostranný a nebohá zamilovaná žínka trapně běhá za Loren a neméně trapně se jí vnucuje.

Její snahy jsou samozřejmě marné, neboť milá obchodnice s obrazy, byť brutálně vzrušená, si prostě nedokáže představit život se ženou. Proč ten nedostatek představivosti, to si ona tajemná dáma opět nechává pro sebe.

No a konec už tak nějak znáte!

Ostatní diváci se, soudě podle jejich reakcí bavili přímo královsky, já ovšem chvílemi dostávala neuvěřitelnou chuť popadnout to jediné, co jsem měla po ruce, tedy svou kabelku a mrštit jí po nic netušící a navíc naprosto nevinné představitelce hlavní role.

Tak nevím! Možná by bylo dobré, kdyby dramatici i jiní literáti umisťovali na svá dílka nějaká varování, podobá těm, které bývá zvykem dávat na krabičky cigaret. Třeba něco jako: Pozor, pokus o lesbu!

Ušetřili by mi tím nervy a 60 kč za vstupné.

S pozdravem, Yersinia