Pohádková

Maličké rudé slunce

horký červencový večer

s trochou nostalgie

vnikající do přítomnosti

z Máchových básní...

Poslední sluneční paprsky

prosvítající za řadovými domky

ti malují do očí

jiskřičky naděje...

Rychle padá soumrak

a ukrývá náš smích

do temné krajky stínu...

Třeba mi měsíc vykouzlí

na nahém těle

popelčiny šaty...

-stříbrné nitky

mesíčních povzdechů

pokropí slzami hvězd...

A ty mě pak uneseš

na bílém koni

někam daleko

-daleko za obzor...

tak to přece v pohádkách bývá...

a tenhle večer...

a tahle noc

bude pohádková...