Upír

Upír

     Tak už to bývá. Člověk se dostane do problémů, ani neví jak. Potom může trvat hodně dlouho, než se z nich zase vyhrabe. Tedy, pokud vůbec někdy. Jmenuju se Bob a sem v problémech až po uši. Právě se nacházím v jednom speciálním ústavu, kam sem byl umístěn kvůli vlastní ochraně. Sem zvláštní agent jedné nadnárodní organizace a pracuji na těch nejtajnějších operacích.
     Sem jsem byl umístěn, protože jedna operace jaksi nevyšla a moje totožnost byla odhalena. Zatím mě umístili sem, než se ujasní další postup. Standardní postup v tomto případě nepřichází v úvahu. Naši oponenti jsou tentokrát na velmi vysoké úrovni a jakýkoliv risk by zcela určitě znamenal prohru - prohra=má mrtvola.

      Naplno sem se zapojil do dění v ústavu a zatím sem tu v bezpečí. Spolu se mnou je tu několik dalších agentů od nás, kteří jsou zde už nějaký čas a zbytek jsou agenti z nějakých jiných organizací, které neznám. Tohle se nedá uspěchat. Dokud není jistota, že je zase všechno v pořádku, tak nás odsud nepustí.

     Na pokoji sem ubytován spolu s několika našimi agenty.
    Je tu Kolumbus, tajný agent od námořní pěchoty. Svěřil se mi, že na jedný misi objevil tajný ostrov, kde žijou nějaký humanoidi, né nepodobní nám. Už je tady dlouho, protože vedení ví, že kdyby ho znovu zařadili do služby, tak by se tam zase okamžitě vydal. Je to schopný agent a neradi by o něj přišli.

     Dál je tu Fredy. Na jedný misi ho unesli mimozenšťani, ale jemu se naštěstí podařilo jim uniknout. Teď po něm pátrají, ale tady je v bezpečí. Tady ho nenajdou. Pro sichr na hlavě nosí igelitovou tašku, aby ho nenašli pomocí radaru myšlenek, který prý při pátrání používají.

     Další agent je Elvis. Všichni si myslí, že je dávno mrtvej, ale to je jen záměrná fáma. Pro pobavení nám sem tam v jídelně něco zabubnuje lžičkama na stůl. Říká, že už ho odsud brzy pustěj, protože už má naplánovanou další misi. Bude tam prej spousta lidí a budou mu tleskat.

    Posledním naším agentem je Blue. Blue je paragán a prej se mu na jedný misi neotevřel padák. Díky výcviku to sice přežil, ale je teď nějakej pokroucenej a blbě mluví. Skoro mu nejde rozumět. Dali ho sem, než to celé pečlivě prošetří.

***

     Byl to klasický den. Od rána vše probíhalo dle denního programu, jako každý den. Ráno jsem vstal, šel na záchod, umýt se do umývárny, a pak hurá do jídelny. Jako předkrm jsem dostal růžovou a modrou pilulku, a pak na zaměstnance vyplázl jazyk aby se podíval, jestli mám čistý zuby. Tady o nás pečují opravdu dobře. Následovala bašta. Rohlík s máslem a marmeládou. Pár cizích agentů marmeládu použilo jako pleťovou masku nebo si ji schovali do kapsy na potom. Dělali to úplně zbytečně. Tady si není třeba lámat hlavu s přežitím. Jídlo dostáváme pravidelně a je ho dost.

     Po jídle byl rozchod na svá stanoviště, kde jsme trénovali svoje dovednosti v práci tajného agenta.
     Blue se ještě naplno nezotavil ze svého pádu bez padáku a tak se raděj ze strachu z výšek plazil po chodbě. Ale plazení mu jde skvěle. Možná ho přeloží do speciální pozemní jednotky.
     Elvis pilně cvičil bubnování, a když sám sobě zatleskal, s jásotem se k němu přidali i ostatní agenti.
     Kolumbus s nadšením ukazoval několika agentům z okna, kde zhruba se nachází tajný ostrov, který na misi objevil a přitom napodoboval, jak zhruba vypadali tajemní humanoidi, které tam objevil.
     Já stál na chodbě a trénoval pozorování. Sledování veškerého dění na chodbě mi šlo skvěle. Vidět detaily, kterých si nikdo jiný ani nevšiml, byla hračka. Díky této schopnosti jsem také zpozoroval, jak si Fredy nasazuje na hlavu igelitovou tašku a leze se schovat do skříně. Jak se mi u snídaně svěřil, dnes je kritický den. Mimozemšťani po něm prej budou pátrat obzvlášť pečlivě.

     Sledoval jsem chodbu a nehnul ani brvou. Prozradit mě mohl pouze pohyb mých očí, které tikaly sem a tam, stejně jako sekundová ručička nástěnných hodin. Mé tělo dokonale splývalo s omítkou na zdi.
     Nastal čas na večeři. Odlepil jsem se od stěny a připojil se k zástupu agentů, jdoucích do jídelny. Podávali krupičnou kaši. Byla opravdu dobrá a tak jsem talíř doslova vylízal. Někteří agenti si opět dělali zásoby pro přežití a část krupičné kaše si přidali do kapsy k ranní marmeládě. Po jídle jsme se odebrali do svých pokojů. Každý ulehl do své postele a vyčerpán po těžkém denním tréninku usnul.

     Když jsem se probudil, byla už temná hluboká noc. Všude byla tma, jen okny pokoje dovnitř prosvítalo slabé světlo hvězd. Nic se neděje jen tak pro nic za nic. To, že jsem se probudil, mělo určitě nějaký hlubší význam. Po chvíli analyzování jsem jako příčinu probuzení určil potřebu navštívení záchoda. Už je to tak. Střeva nikdy nespí.
     Vysoukal jsem se z postele a zamířil ke dveřím. Všichni v pokoji spali, jen Fredyho postel byla prázdná. Určitě bude taky na záchodě, pomyslel jsem si v duchu a pokračoval ke dveřím. Prázdná chodba směřující k záchodům byla opuštěná, ale najednou se ozval jakýsi skřípot. Co to asi je? Otočil jsem se a spatřil, jak se na druhém konci chodby pomalu otevírá skříň. Instinkt agenta mi zavelel přitisknout se na stěnu a během okamžiku s ní splynout. Dveře skříně byly dokořán a cosi z ní vypadlo na zem. Byl to Fred. Poznal jsem ho podle igelitky, kterou měl na hlavě. Chvíli to šustilo a Fred stál na nohou. A najednou se to stalo..........!!!!

***

     Chodba potemněla. Vzdálené okno přestalo dovnitř vysílat měsíční světlo. Důvodem byla postava vně okna, oděna do velkého černého pláště, hledíc na Fredyho. Ten stál pět kroků od okna a s hrůzou pozoroval, jak neznámý cizinec otevírá okno a skrz mezeru v mřížích ladně proplouvá dovnitř. Fredy se začal klepat strachy, až mu na hlavě začala šustit igelitka. Cizinec se narovnal a začal se blížit k Fredymu. Jeho kroky byly absolutně tiché. Tak a je to tady! Fredy měl pravdu, když předpovídal, že dnes ho ufoni určitě najdou. Cizinec stál přímo před Fredym a jedním pohybem ho zvedl ze země, což značilo o značné síle. Fredy si ještě stačil narazit igelitku na hlavu, jak to jen šlo, ale nebylo mu to nic platné. Cizinec se k Fredymu nahnul, jako by mu chtěl něco pošeptat a já spatřil, jak na Fredyho otevírá svoji hubu, ve které měl dva velké špičáky. Potom ho pustil a Fredy bezvládně spadl na podlahu, až to zašustilo.

   Cizinec chvíli nehybně stál, potom se otočil a jako mávnutím kouzelné bazuky zmizel. Hned jak se mi podařilo odlepit od stěny, na které po mně zbyl zpocený otisk mé postavy, vyrazil jsem k Fredymu. Lítost mě pohltila, když jsem stál nad jeho mrtvolou. Byl to dobrý agent.
     S úctou jsem mu natáhl igelitku přes hlavu a šel na záchod. Sedíc na prkýnku, uvažoval jsem, jak zranitelní jsou lidé proti té cizí ufounské rase. To mě dožralo a rozhodl jsem se, že tak to nenechám. Musím sehnat tu ufonskou technologii a pak pomstít Fredyho.

    Bylo rozhodnuto. Sebral jsem pár svých věcí a vydal se vpřed - tedy dolů. S absolutním vyprázdněním obsahu mých plic se mi podařilo protáhnout se skrz okenní mříž a poté dva metry sešplhat dolů po jakési popínavé rostlině, zdobící vnější zeď. Tedy, dva metry sešplhal - zbytek spadl. Když jsem se posbíral ze země, v nedaleké uličce se ozval kočičí jekot a já zahlédl podivný stín. A je to tady. Nastal čas pro hrdinské skutky v zájmu záchrany lidstva......

***

    Sledoval jsem zvuk histerické kočky ve spleti temných uliček a přitom využíval všech svých schopností tajného agenta. Mé přesné a rychlé pohyby mě dovedly na místo. Každý můj krok mě přibližoval tomu tajemnému stínu, který se tentokrát mihl na stěně protějšího domu. Něco je za rohem. Teď musím opatrně nakouknout za roh. Opřen lokty o popelnici na rohu, pomalu jsem natáhl krk, abych viděl za roh. Jen co jsem vykoukl, spatřil jsem podivné individuum, jak se prohrabuje v krabicích, co se tu válely všude okolo. Temná shrbená postava se brodila krabicemi a něco si mumlala.
    Je mi to jasné, tohle je poskok těch ufounů. Slídí okolo a poskytuje jim informace. Informátor! Vypátral Fredyho a sprostě jim ho prásknul. Veš lidstva. Takoví jako on, nás zahubí. Ale to já nedovolím. Skončím to s ním tady a teď. Už nikoho nepráskne. Rozhodl jsem se.
    "Jak ti říkaj, ty ufounský kolaborante?" pevným tónem jsem spustil.
    "Ééééé..." zařval hrbáč a otočil se na mě. "Do hajzlu, já jsem se lek. Chceš mě snad zabít?" roztřeseně dodal.
    "Až potom. Nejdřív mi povíš, kde najdu ty ufouny. A nesnaž se mi něco nalhávat nebo něco zažiješ," chytil jsem ho za klopu kabátu a zatřásl s ním.
    "Cóó...o čem to tady kecáš, vole??" vysmekl se hrbáč z mého sevření a poodstoupil o krok dál. "Jaký ufouni? Ty seš nějakej vygumovanej, ne?" snažil se vykroutit z odpovědi.
    "Vygumovanej? Ty seš vygumovanej! Vymyli ti asi mozek, abys jim bez reptání posluhoval, že? Nemysli si, že tohle mě zastaví. Když bude potřeba, tak to z tebe vymlátím," výhrůžně jsem pohrozil pěstí a udělal krok směrem k hrbáči. Ten ucouvl o krok, ale v tom harampádí o něco zakopl a spadl na zem. Ozval se zvuk praskajícího skla a hrbáč podivně zachroptěl. Otevřel hubu a z ní mu začala vytékat krev.
    "No tak vstávej!" kopl jsem do něj, ale on nereagoval. "Tyhlety ufounský triky na mě neplatěj, rozumíš?!" kopl jsem do něj ještě párkrát, ale hrbáč pořád ležel nehnutě na zemi. Opatrně jsem se k němu naklonil a odhrnul mu límec u kabátu. Z krku mu čouhal kus skleněný flašky. Podle viněty se jednalo o značku zdejšího pivovaru.
    "Sakra!" zaklel jsem. "Raděj se zabil, než by mi něco prozradil. Bude obtížné, dostat se těm ufounům na kobylku, ale nesmím to vzdát. Teď aspoň vím, kde by mohli mít úkryt nebo další svoje lidi," pokýval jsem hlavou a z falšky odlepil větší kus viněty, která ještě nebyla od krve. "Dobrá dobrá, dnes už se do pivovaru nedostanu, ale zítra to tam půjdu omrknout," ujasnil jsem si další postup a na protější straně uličky jsem objevil fajn krabici na nocleh. Ještě chvíli bylo slyšet, jak vodotrysk krve z chlápkova krku crčí na zem, a když pak odtekla do blízkého kanálu, bylo ticho. S pytlíkem s věcmi pod hlavou jsem sladce usnul.

   Druhý den ráno mě vzbudil jakýsi šelest. Ospale jsem otevřel oči a na protější straně uličky spatřil shromáždění koček, jak přecházejí po hrbáči. Pár z nich sedělo u kanálu a olizovaly krvavou zem. Vysoukal jsem se z krabice a tím je všechny vyplašil. Rozutekly se všemi směry a za chviličku po nich nebylo ani památky. Jsem zvyklej na všechno možný, ale nebyl na hrbáče nebyl zrovna příjemný pohled. Smrděl jak pytel sraček a pravidelně nad ním kroužilo hejno much. Zakryl jsem ho několika krabicemi a vydal se hledat pivovar.
    Vinětu v jedné a pytlík s věcmi v druhé ruce, vykračoval jsem si to uličkami. Nad střechami domů se objevilo slunce a město rychle ožívalo. Odnikud se objevovalo stále víc a víc lidí, až bylo někdy obtížné se jim vyhýbat. Raději jsem zahnul do jedné z vedlejších uliček, kde nebylo tolik lidí a byl jsem rád, že jsem to udělal. V dáli stálo několik náklaďáků, přistavených k otevřeným vratům domu a lidi v modrých kombinézách do nich nakládali přepravky. Na zádech kombinéz měli všichni stejný obrázek, jaký byl na vinětě pivovaru, který jsem hledal.
    "Výborně, našel jsem pivovar," potichu jsem se zaradoval a vydal se blíž.
     Nebylo ani potřeba se maskovat. Všichni byli zaneprázdněni prací a nikdo si ani nevšímal, co se děje okolo. Využil jsem tedy jejich nepozornosti a nenápadně se přesunul až ke vratům do budovy. Spatřil jsem chlápka, za kterým chodili všichni ostatní a furt se ho na něco ptali. On potom rozhazoval rukama a cosi na ně křičel. "To je můj člověk," pomyslel jsem si a plíživým krokem jsem se za ním vydal. Zezadu jsem mu poklepal na rameno. Když se otočil, vykulenýma očima na mě pohlédl. 
    "Co? Co chceš? Kdo si?" vykulil oči ještě víc, když si mě prohlížel.
    "Hledám ufouny," řekl jsem stručně a čekal na jeho reakci.
    "No jo jasně," usmál se chlápek a chytil mě za rameno, "to musíš jít do parku, tam schůzujou," poradil mi bez vytáček a já byl rád, že ho nemusím mučit, abych to z něho dostal.
    "Fajn," řekl jsem a dal jsem se na odchod, když se za mnou ještě ozvalo: "A dej jim co proto, nemazli se s nima," a potom salva smíchu.
    "Jo, o to se neboj," řekl jsem s přesvědčením, "ale není to k smíchu." "Ufouni nejsou žádné béčka, bude to fuška," upřesnil jsem, jak se má situace a opustil toto doupě práskačů.

    Do parku jsem dorazil brzy a hledal místo, kam bych se mohl ukrýt a do večera nerušeně odpočívat. Na kraji parku jsem objevil starý vykotlaný dub a tak jsem si do něj vlezl. Nebylo to moc příjemné, ale situace si žádala oběti. Za chvíli jsem za zvuku řvoucích děcek, co si hrály opodál, usnul. Když jsem se vzbudil, byla noc. Vysoukal jsem se z dubu a začal hledat schůzující ufouny.

***

    Byla noc a tma se stávala hustší a hustší. Šel jsem parkem domů a cestu mi ztěžovalo jedno nebo dvě promile alkoholu, co mi putovalo v krvi. Kroutilo a deformovalo jinak rovnou cestu, kterou denně chodívám. Bylo k půlnoci a já se vydal na cestu domů, protože zítra byl pátek a já musel jít do práce. Dnes jsem byl s kamarády oslavit …..hmmm, už ani nevím, co jsme to vlastně slavili. No, ale bylo to fajn a už se těším, až to zopákneme. Na co se ale vůbec netěším je zítřejší ráno. Už teď se bojím toho, jak mě bude bolet hlava a bude mi blbě. Trápily mě myšlenky na bolesti žaludku, které mě zítra docela určitě neminou. Kličkoval jsem po chodníku a vyhýbal se lavičkám, když jsem si v dálce všiml postavy. Snažil jsem se zaostřit pohled, ale bylo to marné. Naproti mě šla rozmazaná čmouha. Když ode mě byla asi několik kroků, tak se zastavila a podle hlasu jsem poznal, že je to nějakej chlápek.
         „Neviděl jsi tady nějaký ufouny?“ zeptal se mě ten chlápek.
         „Co? Ufouny?“ zeptal jsem se ho, jestli jsem se náhodou nepřeslechl.
         „Nebo seš s nima taky spolčenej?“ začal ten chlápek blábolit.
         „Já jdu z oslavy,“ dokázal jsem ze sebe vyrazit.
         „Aha, tak vy jste dneska na schůzi slavili? Určitě Fredyho smrt, že?!“ zvýšil chlápek hlas.
         „Čí smrt?“ nechápal jsem o čem to kecá.
         „Tak chudák Fredy ti nestojí ani za zapamatování jeho jména?!“ už rozčileně spustil chlápek a popošel ke mně.
         „Hele klídek kámo,“ snažil jsem se ho hodit do klidu, ale on si nedal říct a pořát mlel něco o nějakým spiknutí. Chtěl jsem ho odstrčit z cesty a pokračovat domů, ale zavrávoral jsem a upadl na zem. Ten chlápek na mě skočil a chytil mě pod krkem. Začal řvát něco o nějaký záchraně planety a takový divný kecy. „Ekologista??“ napadlo mě, ale nebyl čas na přemýšlení. Snažil jsem se mu vykroutit ze sevření, ale byl jsem dost nalitej a von měl nade mnou dost převahu. Jeho stist na mém krku nepovoloval a za chvíli jsem ho už necítil…..

Černá kronika: 
    "Dnešního rána byla v parku nalezena mrtvola muže, který byl uškrcen a poté zbaven zubů. Policie pátrá po vrahovi a chrupu všemi dostupnými prostředky."

***

    Byla noc a tma se stávala hustší a hustší. "Dnešní mše se mi hodně povedla," liboval si kněz a vykračoval parkem zpět ke kostelu. Právě se vracel z domova pro pouliční tuláky, kde to roztočili v bingu až do pozdních nočních hodin. Kněze hřálo u srdce, že dneska pomohl lidem potřebným a ani si nevšiml, že ho někdo začal sledovat. 
    Po chvíli, když byla postava jen několik kroků za ním, zaslechl její kroky. "Kdo to asi bude?" zamyslel se kněz a trochu zrychlil na kroku. Postava se ho ale stále držela. Kněz podnikl další krok - prudce zatočil doprava k cestě do města. Postava mu ale byla stále v patách. Kněz začínal mít nahnáno a hlavou mu lítaly paragrafy z Bible, aby se uklidnil, ale to nepomáhalo. "Co to může být za satanovo pokušení?" strachoval se o své pannenství.
    Najednou dala žárovka nejbližší lampy výpověď a s hlasitým křupnutím praskla. Kněz se lekl, jako když mu zamrzne svěcená voda a prudce se otočil. "Kdo jsi a co žádáš?" vyhrkl na postavu za ním.
    "Pověz, kde jsou ufouni," odpověděla postava a vystoupila ze tmy do měsíčního svitu. Kněz spatřil umaštěného chlápka s odhodlaným výrazem ve tváři. Byl oděn do zakrvácené svěrací kazajky a kolem krku mu vysela šňůra, na které měl navlečeno několik zubů špičáků. 
    "Odstup Satane!!" zařval kněz a uchopil kříž na svém krku.
    "To si mě pleteš s nějakým ufounem," řekl chlápek a vyhrnul si rukávy u svěrací kazajky.
    "Ďáblovo stvoření, nepřibližuj se, sic tě boží blesky smetou ze země!!" ustupoval kněz a přitom se křižoval.
    "Blesky říkáš? Tak vy vyvíjíte nové zbraně hromadného ničení? To nedopustím!" řekl chlápek a skočil po knězi. Z ruky mu vytrhl kříž, až urval řetízek kolem knězova krku a začal ho s ním dloubat do oka. Výslech trval jen chvíli.....

Černá kronika: 
    "Dnešního rána byla v parku nalezena mrtvola kněze, který byl zavražděn brutálním způsobem. Vrah mu nejdřív ukradl jeho svatý křížek a potom mu ho vrazil do oka, které mu tímto zasunul až do hypotalamu. Poté ho zbavil zubů."

***

    Byla noc a tma se stávala hustší a hustší. "Dneska byl fajn den," libovala si prostitutka Rossa. Dnes skončila brzy, protože narazila na bohatýho frajírka, který jí slušně zaplatil a tak mohla zapadnout někam do baru a užít si. Vysoké podpadky jí křesaly o asfaltovou cestu parku a Rossa si vzpomněla na události předešlých dní, co se tady v parku udály. Trochu znejistěla, když se za ní ozvaly kroky, ale ujistila se, že v kabelce má kasr a svižně kráčela dál.
     Kroky se blížily.
     Rossa se zastavila a otočila. Stál deset kroků za ní.
    "Copak, mladej, chtěl by sis užít?" tipovala Rossa o koho se jedná. "Dneska už nedělám, měls přijít dřív," mávla rukou a vydala se dál. Kroky se blížily. 
    "Zase jeden neodbytnej," pomyslela si Rossa. "Povídám, že dnes už je konec, rozumíš, uchyle?" naštvala se.
    "Ale já sem dneska ještě nezačal," promluvil chlápek a vykročil k ní. Rossa šáhla do kabelky a nahmatala kasr.
    "Takže podle tebe jsem uchyl, protože mě ještě nedostali, co?" začal si chlápek ve stínu vyhrnovat rukávy.
    "Mám kasr, nepřibližuj se!!" výhrůžně křikla Rossa a z kabelky vytáhla spray.
    "Další nová zbraň? Musím Vás zastavit, dokud to ještě jde," řekl chlápek a pomalu se přibližoval. Rossa zpanikařila a dala se na útěk. Chlápek začal utíkat za ní a rychle ji doháněl. Rossa na podpadcích ztratila rovnováhu a při pádu si vymknula kotník. Zůstala ležet na zemi a chystala se začít ječet, když uviděla chlápka ve zkrvavené svěrací kazajce, jak se k ní sklání a v ruce drží její kasr, co upustila na zem. Na krku se mu pohupoval náhrdelník ze zubů a jedné protézy. Omráčena hrůzou, nevydala ze sebe Rossa jediného zvuku.
    Chlápek na ni namířil kasr a zeptal se: "Kde najdu ufouny…..?"

Černá kronika: 
    "Dnešního rána byla v parku nalezena mrtvola zdejší proslulé prostitutky, která byla zavražděna velmi brutálním způsobem a navíc měla vymknutý kotník. Příčina smrti bude známa až po provedení soudní pitvy. Můžeme se jen domnívat, že s tím má něco společného zcela prázdný spray kasru, který byl nalezen v jednom z jejích očních důlků. Rovněž byla zbavena zubů.“

***

    Byla noc a tma se stávala hustší a hustší. Páreček milenců se procházel parkem a chlapec valil dívce klíny do hlavy. Dívčina mu to s obrovským zájmem všechno žrala a každou chvilku bylo slyšet její chichotání. Chlapec už nevěřil ani sám sobě, ale děvče bylo lačné dalšího vyprávění. Chlapec už pomalu začínal věřit teorii, že lidé se vyvinuli z opic, když jeho povídání přerušil jakýsi zvuk.
    "Slyšelas? Co to bylo?" zeptal se dívky se zájmem a otočil se po zvuku.
    "Co?" zeptala se dívka a hleděla směrem, kam se chlapec díval.
    "Znělo to jako když praská staré ztrouchnivělé dřevo," upřesnil a snažil se ve tmě něco objevit. "Doufám, že to není ten vrah, co se tady potlouká," vzpomněl si na předchozí události v parku, až mu přejel mráz po zádech.
    "Nech toho!" nervózně ho okřikla dívka a začala ho táhnout pryč, když se to ozvalo znovu. 
    "Teď, teď jsi to slyšela, ne?" vytrhl se chlapec z dívčina sevření a naslouchal zvukům nočního parku.
    "Pojď pryč, já se bojím!" zašeptala vystřešeně dívka a začala se třást.
    "Ale neboj, já jsem tady a ochráním tě," chopil se chlapec příležitosti a pevně dívku objal. Když jí oslintal celý obličej, začal postupovat po jejím krku, kde maloval jeden cucflek za druhým, až dívka hlasitě vzdychala. "To je to nejrozumnější, co od tebe dneska slyším," pomyslel si chlapec, když slyšel její sténání. 

     Najednou se z blízkého křoví vynořil nějaký chlápek a s rozběhem vrazil do hocha, až ho porazil na zem. Dívka zaječela a zbledla jako smrt. Chlápek skočil po chlapci, který ležel na zemi s rozbitou hlavou. 
    "Nedovolím, abys jí ublížil. Už ji nedostaneš. Dnes bude o dalšího ufouna míň!" řval chlápek a chlapce škrtil rukávem své svěrací kazajky. Dívenka ještě jednou nahlas zaječela a potom omdlela. Chlápek už byl s chlapcem skoro hotov, když se najednou ze všech stran rosvítila silná oslepující světla a někdo začal křičet: "Policie, policie, ruce vzhůru!!"

     "Ufounští agenti mě chytili do pasti," pomyslel si Bob a snažil se je zmást, když začal houkat jako sova a rukama mával jako křídly. 
    "Nehýbej se, nebo budu střílet!!" ozvalo se a někdo mu posvítil přímo do očí. Bob zachoval chladnou hlavu. Přestal mávat rukama a šáhl do svého pytlíku s věcmi, aby si mohl vzít sluneční brýle proti oslnění. Ti okolo furt něco řvali a svítili mu přímo do očí. Konečně brýle nahmatal a vyndal je z pytlíku. Ozvalo se několik ohlušujících ran.......

Titulní strana:
    "Včerejší noci byl dopaden několikanásobný vrah, který řádil v parku. Byl identifikován jako Bob - blázen, který před několika dny uprchl z místního blázince. Policejní zásah skončil, když se vrah nevzdal a chtěl zaútočit na muže zákona. Ti ho provrtali olovem a poté se s ním vyfotili..viz. foto níže."
     Na fotce níže bylo několik policejních důstojníků, jak stojí nad tělem muže v rudé svěrací kazajce. Velitel zásahu, stojící uprostřed, držel v rukou náhrdelník složený z asi dvaceti lidských zubů a jedné protézy.
    "Konečně je naše město bezpečné a už se nemusíme bát, chodit v noci parkem,“ prohlásil policejní velitel a uvedl, že až budou důkazy použity k objasnění případu, tak tento zvláštní náhrdelník policie poskytne policejnímu muzeu."

    Postava v černém plášti položila noviny na stůl a nelidským smíchem se začala smát. Potom došla k oknu a dokořán ho otevřela. Ozval se zvuk třepotajících křídel a bezdomovec dole na chodníku spatřil obrovského netopýra, jak letí směrem k parku.