až se cirkus stane městem

*t

*t

Ó dobřes nažala a vítr unese obraz T

viz_ch34* takovej něžnej beat.. líbí

*

*

Posledních pět veršů je jako vodová bublina v čaji. Začíná to u slabiky "i" v "já-a-i-ty". Ovšem to předchozí, u toho se mi jazyk nekřivil. Zbytečná vysvětlivka v závorce, vobehranej alkohol a nakonec racionální konstatování, který vždy, pokud nemaj ještě jinou funkci, ubíraj energii z textu. Chtělo by to jinej konec. přesto poutavej text.

*

jen to růžový trochu ne, jinak mi to vybouchalo hlavu po pokoji*

koukám s otevřenou pusou - budeš tomu věřit, že jsem zrovna ve čtvrtek říkala nahlas, že asi všem řeknu, že jsem umřela? že už nejsem.

Perfekt spiritko oduševnělá, je to hravost, ale přesto jsou v ní okamžiky, kdy po přečtení cepením. paráda*

chachachá!, to si musim skovat litovala bys docela určitě, trpce a záhy, ale kruci teda děkuju za takovou poklonu

hehe, ty máš takový dobrý spojení, teď mě tak napadá, já chci vlastně psát básně jako když ty normálně mluvíš :))

to se náramně usmívám, to si piš, že až do krajin za svym obličejem, děkuju Baru

tos mi udělala radost tou asociací; jak vidíš - rozepisuju se a zase to nějak hledám, a tohle mě přece baví, obrazy, a města a polštáře a stroje a Papoušci na motocyklu a všechno vzhůru nohama, už ani žádný lásky sex a trápení, však ty mi rozumíš, protože tohle je vlastně o tom, cos mi říkala na Vyšehradě o tom žití-psaní, a taky o tý flašce vína, jak se mi to vracelo, ten báseň-svět, kde mi bylo fakt dobře. mimochodem - samozřejmě pro tebe.

tybláho to je hravý a teda skotačivý jako labradoře na extra dlouhatánskejch nohách, telefónní orchestr mě dokonale rozesmál, dost rozpustile abych pravdu řekla. tak jsem se naposledy cejtila u básniček jakože: nenech toho koně sežrat ty housle / křičela chagallova matka / ale on dál maloval / a stal se slavným / a maloval dál koně s houslemi v hubě / a když s tím byl hotov / vyskočil na koně a odjel pryč / mávaje houslemi/ nebo tak nějak to bylo, dál už nevim. jen že todle je taky celej ten cirkus, celej ten lunapark v hlavě a teda až se to vážně stane, byl by pech, kdybysme u toho nebyly v prví řadě.*

lehounký, jasný a pro mě přímo spojený, nad to dobře napsaný