zaživa svícny

jestli tě nepřestanu hned číst, tak budu muset hned něco napsat... ;-) A to by nešlo... nemůžu třísnit svůj čistý štít teď... *!

Derflad: ano, cítím to tak, jako to napsal Wopi a Pepo... poezie je minimálně dvojí: jedna, která předkládá jasné přímočaré formulované vidění a vjemy autora v podobě, která je realistická - napadá mě třeba Prévert, ale vlastně všichni epici... ale já osobně mám raději poezii, která poskytuje volný prostor k interpretaci a vůbec nejradši mám tu, která dokonce nechá čtenáře ve vzduchoprázdnu, podkope zem pod jeho nohama, setne jeho myšlení a nahradí ho chvilkovým vakuem... netvrdím, že se mi to daří, ale pokouším se o to. pravda je, že takovou poezii není snadné číst, není možné na ní uplatňovat běžně zažitý stereotyp myšlení - viz třeba Joyceův Odysseus - kniha, kterou má pět miliónů lidí (nebo mnohem víc :-) v knihovnách, milión z nich jí dočetlo, ale nikdo nemůže říct: ano, vím o čem je Odysseus. právě proto ta kniha pořád znovu vábí, dá se v ní bloudit jako v málo osvětleném labyrintu extází, vášní, smutku i bouřící radosti... tudy chci jít... podobně básně Skácela: o čem jsou - ví to někdo? většinou to jasně nevěděl a ani nechtěl vědět autor, ale skryté plochy svých básní ho pořád bavilo objevovat... ještě mě napadá: někdo volá po jasném morálním poselství poezie. mám za to, že takto zářit může jen dílo (ale potom jakékoli jeho dílo!) člověka, který sám je opravdu dobrý a čistý. já nemám dojem, že bych takový byl a proto se pokouším nechat raději zářit sebe jaký jsem - respektive takového, jakého bych se rád viděl. upřednostňuju to i u jiných. ono totiž, paradoxně, když člověk přijme pravdu o sobě a svém vidění, tak už není úplně pánem svých básní, ale je tak trochu jenom průnikem, kudy slova přicházejí pod jeho ruce. on z nich modeluje svou představu o poezii. dál viz Pepo...... :-) všem: .-)*

Ano! Je to tak... Ještě vás možná pobavím tím, jak už je člověk zblblý z těch anglismů, a stará česká slovíčka v mozku (bohužel) zapadají: když jsem to četl poprvé, těžko se mi četlo slovo "oudol" a pořad se mi tam vnucoval "outdoor" :-))) /ne, že bych byl vyznavačem slov tohoto typu, ale člověk to pořád slyší kolem sebe.../

tvá poezie mítku mi opravdu poskytuje volný prostor ;-))) a tady jsi ;-))) ********************

Derflad: políčko "vážná kritika" bych doporučil pro vážnou kritiku :-)) Autor Pepo tuhle napsal velmi zajímavou větu, která se mi líbila, ale nepamatuju si ji, takže budu volně parafrázovat: nepíšu něco jednoznačně definovaného, dávám vám spíš plastelínu, ze které si můžete domodelovat, co chcete. Každý je jiný, někdo má rád jasně řečené pravdy, někdo si rád dotváří vlastní představy. Zkus to brát takhle.

slovesá v infinitíve sú v poézii menej časté, ako však vidím v češtine á la hermit majú svoje čaro... T.

Ou! (Nebo: Wow! - jak se dneska říká)! To je na tip a... a vůbec.

budiž hermit!!!! skácel *!

i já Tě obejmu ****

I*I

no, hezký, ale trochu mimo mě... *!

!*

ja te teda objimat nebudu :o))))))) no jo, ale pekny je to no, co ti mam rict jinaciho *!