Tak už jim to začalo...

Tak už jim to začalo...
 Dnes jsem jel do práce na půl osmou, ale nakonec jsem byl móóóc rád, že jsem si štípl
v osum. Důvod? Zkolaboval provoz. Brno ucpané auty. Ne, že by jich nějak přibylo. Počet byl
stejný, jako každý běžný všední den v tudo dobu, avšak řízení dopravy na křižovatkách se
iniciativně ujali policajti. Jóóó, holt se musí blejsknut, je začátek září, školáčci chodí
po přechodech (a jindy neee?!?), tak je musí ochraňovat.
 No katastrofa... Co křižovatka, to policajt snažící se usměrňovat proudy aut.
 Problém byl v tom, že to plynulé usměrňování prováděl každý jinak.
 Poprvé jsem se musel smát, když u elektroprůmky na Kaunicové se policajt snažil
ochraňovat pěší studentíky, ale většina jich přijížděla na Babettách, napucovaných
Čízách a Jawách, ba i na silnějších strojích. Mrštně se proplétali nezi zablokovanými auty
a parkovali naproti před elektroprůmkou, kde jim policajti přes prázdniny iniciativně
instalovali značku zákaz zastavení. Vyděšený policajtík tak nevěděl, zda má coby anděl
strážný ochraňovat pěší studentíky, nebo přebíhat na druhou stranu a upozorňovat
jednostopé studentstvo a jejich motorcyclebitch, že se tam parkovat nesmí.
V jednu chvíli se dokonce pokusil být pánem situace a poté, co jeden student zvící
asi dvou metrů a sta kil mu něco ostřejšího odpověděl, se snažil tahat tužku a pokutový
blok a žádat po něm papíry. Študentík jen mávl rukou a se svou spolužákyní (mohla mít
tak 146 cm a 45kg) bok po boku ruku v ruce dychtivě odkráčeli vstříc novým poznatkům
a učivu.
 Další úsměv na tváři mi vyloudila situace o čtvrt hodiny později a o 300 metrů dále.
Nachází se tam základní škola a velká světelná křižovatka. Díky dopravnímu kolapsu
jsem mohl v klidu pozorovat, jak šesťačky se jedna druhou prohlížejí, které už to
začlo růst a sedmačky se navzájem chlubí a štychujou, které přes prázdniny
vyrostly kozénky víc. Rošťáci z páté třídy uspořádali první letošní globálně-pátotřídní
rvačku. Na přiřítivších se a zapojivších se tělocvikářích nebylo lze poznat, zda se snaží
kluky od sebe odtrhnout, nebo se pranice "každý proti každému a všichni proti všem"
účastní aktivně. Soudružky učitelky (ano, soudružky, neb naše školství tyto snad 17 let
přesluhující dámy snad záměrně konzervuje na odpovědných učitelských místech)
v hloučku opodál ostentativně neviděly celé dění ve shluku dětiček a bavily se
se dvěma liknavě službu konajícími policajtkami zřejmě o sukních, blůzách a rtěnkách,
jak jsem vypozoroval z živé a názorné gestikulace.
 Zpocený policajt strážný se snažil courající se mládež na přechodu popohnat strojeným
úsměvem a slovy: "Pojďte, dětičky, pojďte..." "Dyť du, vole!" odpověděl malý druhák.
"Kdo je u tebe dětičky, orgáne?" opáčil vytáhlý čahoun převyšující policajta o dobrých
20 cm; asi osmák.
 Opodál za malou alejí bylo možno spatřit asi čtyři líbající se a náruživě osahávající se
dvojice deváťáků a deváťaček.
 To vše, opřena o školní zábradlí, s blazeovaným výrazem ve tváři pozorovala skupina
sedmáků, z nichž většina právě dokuřovala svou asi třetí ranní cigaretku.
 Vtom zazvonilo. Rošťáci se přestali rvát mezi sebou a začli se rvát s ostatními,
kdo bude dřív v šatnách. Kuřáci se slovy "Tak co, borci, dem na to...?" típli cigára
o čerstvě natřenou školní zeď a spolu s deváťáky, kteří ještě naposled políbili
partnerku a šáhli jí na ňadérko se vmísili do zmítajícího se davu. Učitelský sbor
přestal debatovat a s nasazeným přísně-pedagogickým výrazem se snažil řídit
mačkanici u školních vrat. Dařilo se mu to stejně, ale spíš hůře, než policajtům
řídit provoz aut; do policajtů aspoň auta běžně nevrážejí, zatímco když se některá
z učitelek přichomýtla blíže tomuto hemžení, byla nemilosrdně odvržena a měla
co dělat, aby nebyla poražena a potupně ušlapána.
 Jak to vše dopadlo nevím, neboť v tu chvíli začaly fungovat semafory, policista
s pruhovaným klacíkem fofrem utekl ze středu křižovatky a provoz se plynule
a v klidu rozjel tak, jak je na tuto dobu a na všední den obvyklé, pokud jej
neřídí policajti...

---