Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seIdeální polovina
Autor
raja
Pod tím pojmem si můžete představit celkem cokoliv. Někdo, pořádnej kusanec baráku, jiný tu trošku majetku co mu zůstane po rozvodu.Já mám teď ale na mysli partnera, druha, manžela, ženu...každému dle jeho přirozenosti, prostě tu Vaši ideální polovinu.
Prý na každého jednoho z nás, čeká někde ve světě ta pravá polovička, v lepším případě snad i ideální partneři dva. Říkala Halina. Problémem je pojem “někde, ve světě". Takže právě ta vaše, ideální polovina, s velkou prvavděpodobností, hloubí díru do zbývající ideální poloviny ledu kdesi na severním pólu za účelem rybolovu nebo se houpá na bananovníku v Africe. Prostě pech.
Ovšem doba nám přeje a tak v případě, že víte, že se váš vyvolený opravdu na onom banánovníku nachází, není nic snadnějšího, než houpnout na letadlo a vyrazit za ním. Znáte to, nic není nemožné, stačí trocha té buldočí odhodlanosti, prostředků a musí to vyjít. Jistěže, oběti jsou nutné...apropó, když jsme u těch prostředků.
Ty v africe, jak je všeobecně známo scházejí, a to nejen našemu nynějšímu objektu zájmu z banánovníku.
Tak nějak mě napadlo, jak by dnešní Afrika vypadala nebýt všech těch belgičanů, francouzů, angličanů...a dalších dobrých duší. Kdyby se jaksi Afrika mohla vyvíjet a růst přirozeně. Kdyby ji nikdo neřekl, jak je na tom vlastně hrozně špatně, nevnutil jí ”vědomosti,” misionáře, kolonizátory, královnu Viktorii a v neposlední řadě geneticky upravené potraviny. Pravda, díky kukuřici, se američtí farmáři mohou mít z černého kontinentu více než dobře. Co natom, že místní domorodec si z výdělku svého políčka onu levnou kukuřici nemůže dovolit. Neprodá-li se, dá se krávám ve velkoodchovu. Ať žije konkurence!
Teď má náš domorodec přeci tolik možností, které předtím neměl! Může se kupříkladu modlit k bohu, kterého dřív ani neznal. A bůh, ho zdá se, vyslyší, přestože náš farmář o tom zatím nemá nejmenší tušení. Jeho, jen doměle šťastnější “bohatější” spoluobčané, možná už za pár let, budou mít vedle hladomoru, horečky dengue, HIV a jiných podobných mrzutostí, ještě dvě nadbytečné končetiny a na hlavě kukuřičné šustí. A konec konců, když se krávy naučily “spásat” kukuřici, proč by se nemajetný Afričan nemohl naučit jíst třeba trávu, najde-li nějakou.Když bude mít hodně, opravdu hodně štěstí, třeba ani nebude kontaminovaná...velkoodchovy sem již zmiňovala? Holt cesty boží jsou ještě neprozkoumané.
Ach, cesta, úplně jsem na ni zapoměla. Vraťme se zpět k naší cestě. Necháme za sebou něco splodin letadla, pár plastových kalíšků od kávy a ubrousků na jedno použití a s chutí se vrhněme hledat náš cíl, naši ideální polovinu. Nikdo neříkal že to bude lehké, ale že to tam vypadá skoro jako u vás za barákem, jen je tu trochu víc špíny? Sláva globalizaci. Až na to podnebí, ale co, zvyknem si, coby člověk neudělal pro svou ideální polovinu...jen aby to stálo za to.
No, možná by jsme přeci jen měli nechat romantické představy doma.
Ne, to není žert...kdo to sedí naproti Vám? U stolu. Není to snad vaše ideální polovina, nebo jí snad kdysi nebyla? Zkuste si ji představit před kolonizací, vzpomenout si jaká byla než poznala misionáře. Tak nějak mě napadlo...