O Beránkovi z hvězdné oblohy

Na nebi je milión bilión a trilión hvězd, a možná ještě víc, protože je dosud nikdo nespočítal úplně všechny. Lidé se je odjakživa snažili spočítat, a při tom věčném koukání na oblohu si všimli, že některé hvězdy spolu vytvářejí zvláštní obrazce, a ty nazvali souhvězdí. A bylo těch souhvězdí tolik, že se lidé rozhodli je nějak pojmenovat, aby je od sebe odlišili. Vypůjčili jim tedy vznešená jména podle dávných bájí, jako například Kassiopea nebo Andromeda, a pak tam byla souhvězdí, která ovlivňovala celý řád světa, a ta dostala speciální jména, je jich dvanáct a říká se jim Zvěrokruh.  Každé znamení zvěrokruhu určuje jinou vlastnost, tudíž zákonitě i naše souhvězdí bylo každé jiné a o tom všem bude tento příběh.

Nejmenším, ale také nejnespokojenějším souhvězdím byl Beránek. Už jej nebavilo stále dokola udržovat řád světa tak, jak bylo určeno, jak bylo dáno. Beránek se na obloze nudil. „Ach, jak je ten  náš Vesmír široký a neprobádaný!“ vzdychal tajně, „jako široká, šťavnatá pastvina plná pampelišek…“ a toužil po tom, že jednou jej celý proběhne a celý probádá. Třeba je někde dál celé stádo Beránků!!! Bude si s nimi hrát a skotačit a zapomene na svoje protivné povinnosti, které jsou pořád ty samé a tolik, tolik nudné.

Když už to jednou nemohl Beránek vydržet, svěřil se se svým snem svému sousedu Býkovi. „Ho ho hóóóó,“ zasmál se Býk hlubokým hlasem, „ty hloupý Beránku! Nemůžeš přece odejít! Porušil bys celý řád světa a to se nesmí. Raději si lehni tu ke mně a budeme v klidu přežvykovat vesmírnou trávu…“ Ale Beránek nechtěl přežvykovat vesmírnou trávu a tak slušně poděkoval a šel si postěžovat k bratrům Blížencům.

Blíženci jsou takoví dva hubení rošťáci, kteří si nejdou pro slovo daleko. „Hloupý, hloupý Beránku. Co tě to najednou popadlo?“ smáli se. „Cožpak jste nikdy neměli sen poznat celý Vesmír?“ otázal se Beránek smutně.

„Neměli,“ řekli Blíženci, „když jednoho z nás napadne něco tak mimořádně hloupého, ten druhý mu to rychle rozmluví.“ Dodali ještě pichlavě.

Beránek šel dál, až došel k Rakovi. „Co myslíš, Raku, jsou někde dál ve Vesmíru další Beránci?“ Rak překvapeně zastříhal klepety: „Och, copak je to za otázku? Jací Beránci? Copak já mohu vědět o nějakých Beráncích? Nezajímají mě žádní další Beránci, a upřímně, nezajímáš mne ani ty. Moc se staráš, Beránku. Moc se staráš. A navíc, nejsi na svém místě!“ Beránek si posteskl a šel smutně dál.

„Podívejme, Beran!“ zařval Lev, před kterým se Beránek právě zastavil. „Zdravím Vás uctivě, pane Lve,“ řekl Beránek, „chtěl bych prozkoumat celý Vesmír a najít další Beránky. Všichni se mi však vysmáli…“ A ty se divíš?“ zasmál se Lev hlasitě, „jsem tu nejmocnější a nejvznešenější ze všech, a přece bych se neopovážil narušit náš řád! Máme povinnosti, a naše povinnosti jsou mnohem důležitější, než naše sny…“

„To není pravda,“ vložila se do jejich rozhovoru Panna. „Sny jsou to nejkrásnější a nejdůležitější, co jeden může mít. Ale musím souhlasit se Lvem, že nemáme právo narušit náš řád.“ Beránek nebyl spokojen ani s jejich odpovědí. Celý nešťastný a zklamaný pomalu kráčel na své místo na obloze.

Cestou potkal souhvězdí Vah: „Co si myslíte, milé Váhy, co je důležitější? Uskutečnit svůj sen a nebo se podřídit tomu, co je povinné?“ „My nevíme, my nevíme…“ krčily Váhy rameny, „budeme to muset nejdříve zvážit!“ Oh, ani Váhy nevědí, pomyslel si Beránek. To je smutné. Moc smutné.

„Všechno jsem slyšel,“ připlazil se pod nohy Beránkovi Štír. „My Štíři všude vlezeme a do všeho vidíme.  Tady ti nikdo neporadí, Beránku.  Ale zeptej se Střelce, snad bude vědět víc!“

A tak se Beránek, celý uondaný, vydal na cestu ke Střelci.

„Dobrý den, pane Střelče!“ zdravil už z daleka. „Trmácím se k vám téměř přes celý Zvěrokruh…“ „Ahoj, Beránku, co tě sem přivádí? Jak to že  nejsi na svém místě?“ přeměřil si jej Střelec podezřívavě.

„Vy také začínáte,“ povzdychl si Beránek. „Mám sen rozběhnout se po vesmírných dálavách, objevovat nová místa a najít celé stádo dalších Beránků. Ale nikdo mi nerozumí.“

„Nediv se, Beránku,“ řekl Střelec, „pokud někdy něco takového zde někoho dříve napadlo, už na to dávno zapomněli. Ale poradím ti. Támhle vedle bydlí Kozoroh, je to tvůj vzdálený bratranec. Možná ti bude umět říct něco víc.“

Beránek pěkně poděkoval a rozběhl se ke Kozorohovi.

Kozoroh se procházel sem a tam a ukusoval travičku. „Jéje, to jsou k nám hosté!“ podivil se, když spatřil Beránka. „Hodně jsem o tobě slyšel, milý bratránku, ale nikdy jsem tě neměl možnost navštívit.“ „Ahoj, Kozorohu. No vidíš, já o tobě ani nevědel, a přitom bydlíme jen kousek od sebe. Jak se ti daří?“ zeptal se Beránek.

„Ó, děkuji, nestěžuji si. Co tě ke mně přivádí?“  

„Víš, Kozorohu, mám sen. Už mě nebaví jen plnit povinnosti. Chtěl bych objevovat a bádat, rozběhnout se do dálek, a třeba.. třeba i najít celé stádo Beránků jako jsem já! Obešel jsem skoro včechna souhvězdí, ale všichni se mi jen vysmáli. Už nevím, co si mám počít...“

Kozoroh moudře pokýval hlavou. „Když jsem byl ještě tak mladý jako ty, Beránku, také jsem měl podobné sny. Ale to už je dávno.  Drž se svých jistot, bratránku. Stejně, nic tam nikde dál není. Pořád to samé....“

„Nebylo ti to nikdy líto, Kozorohu?“

„Bylo nebylo, na tom nezáleží, Beránku. Máš svou práci, tak si jí važ. Mimochodem, neměl by ses už vrátit na místo? Už jsi pryč  zřejmě moc dlouho.“

Beránek se tedy rozloučil se svým vzdáleným bratránkem a pomalu se vydal na své místo na obloze.

Cestou potkal Vodnáře, který právě míchal mořské vlny. „Zdravím tě, Beránku,“ zvedl Vodnář oči od práce. Proč jsi takový smutný?“

Beránek  mu pověděl o svém trápení. Chtěl konečně najít někoho, kdo podpoří jeho sen. „Milý Beránku,“ usmál se Vodnář. „Dlouhojsi se trápil  a trmácel po obloze, a vlasntě zbytečně. Cožpak nevíš, že odpověď najdeš jen ve svém srdíčku? Ty sám musíš vědět nejlépe, co je pro tebe správné.“

Beránek tedy poděkoval Vodnáři za jeho odpověď,  a šel dál. Přemýšlel o tom, co mu Vodnář řekl. Hm, hm, ale jak se má tedy rozhodnout? Cestou přišel až ke znamení Ryb. „Ryby, Rybky, jste má poslední naděje,“ řekl Beránek. „Co myslíte, jak se mám rozhodnout?“

Ale Ryby nic. Jen otvírají ústa naprázdo a mlčí.