Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seJá to radši ani nebudu říkat
Autor
Lakrov
Prolog
ptám se Ho někdy
ale mlčí
myslím
že se jen usmívá
tomu jak výčitky mě mučí
možná si sedí u piva
a fouká pěnu po obloze
dělá z ní bílé beránky
směje se
z výšky lidské touze
i tobě
piš si poznámky
o snech co se ti o mně zdají
o ovoci co zraje v ráji
o cestě co nám namaloval
o tečce kterou jsi mi schoval…
ptám se Ho někdy
ale mlčí
myslím
že se jen usmívá
možná jen rameny si krčí
možná se radši nedívá
Já to radši ani nebudu říkat
"Cesta do pekla vede přímo," pronesla rozhodně. "To přece znáš z pohádek."
Zamyslel se. Vytáhl z batohu pomačkané leporelo a znovu porovnal okolí s rozloženým archem papíru.
"Podívej," naklonil se k ní a ukázal prstem do rohu. "Podle mapy bychom měli být na červené; ale vidíš tu nějakou?"
Rozhlédla se a zavrtěla hlavou.
"A nepočkáme si raději na zelenou?" dodala po chvíli.
"Ty trdlo, ty myslíš, že červeně značené cesty jsou snad zakázané?" Tvářil se, jako by její žert nepochopil.
"Nevím, já se v mapách nikdy nevyznala. To mě jen tak napadlo; když jsme na cestě do toho... Víš, já to radši ani nebudu říkat."
"Ale jednou jsi to už řekla." Jako by nedopatřením se dotkl její dlaně.
Neucukla; dělala, že si toho nevšimla.
"Fakt jsem to řekla? To není možné. To ty na mě jenom šiješ boudu, abych to pak řekla třeba omylem; že se nestydíš!"
"Nic na tebe nešiju. Řeklas, že cesta..."
"Tak já jdu tudy," skočila mu do řeči a odbočila prudce doprava na pěšinu, klikatící se po kraji louky. "A jestli nejdeš se mnou, tak ti uteču!"
Půlhodinové mlčení je dovedlo k hlavní silnici. Tu však jen přeběhli a pokračovali šikmo se vzdalující polní cestou.
"Cos řekla doma?"
"Asi jako ty, že... Ale co, děti už mě stejně dávno nepotřebujou a on..."
"Já už se rodičům taky pár let nesvěřuju, už není komu."
"Víš, že jseš docela milej?"
Nedůvěřivě přikývl. Nevypadal, že by se zrovna v tuhle chvíli chystal k dlouhému proslovu.
"Jinej by mě už dávno poslal k čertu, a ty..."
"...a já tě k němu dovedu osobně," zasmál se. "Promiň, nedalo se odolat, když už sis o to řekla."
Stmívalo se. V dálce se rýsovala silueta hranatého kopce. Ukázal na něj a ona přikývla. Minuli pár plotů, propletli se zadem mezi chalupami a octli se u kostela.
"Tam nemůžeme," řekla rychle — skoro zbrkle, jakoby se lekla.
Schodiště za hřbitovem naznačovalo kudy dál; nebo výš? Vlevo na stromě se objevila zelená značka.
Všimla si jí. "Vidíš, já ti to říkala," usmála se.
Pomalu se ubírali nahoru. Stráň plnou bezinek vystřídal zvětralý kamenný taras. Příkře stoupající pěšina se stáčela doprava. Zdí přibývalo. Zastavili se před pozůstatkem stavby z černých kamenů; kdysi to mohla být brána.
"Můžeme dál?" zeptal se opatrně.
"Jen co se trochu vydýchám," usmála se.
"Co kdybych si tě tu ještě vyfotil?"
"A co když na té fotce vůbec nebudu vidět — a jestli by to nebylo lepší —, vždyť už je skoro tma..."
Obejít základ pobořené věže, po šikmém valu vzhůru a podél chatrného zábradlí až k lávce, vedoucí do nejvyššího místa. Linkou v dálce proplouvala světla. Vlevo od ní zářilo jakési město. Vpravo se černala pustina.
"Kam bys chtěla?" zeptal se, rozhlížeje se na obě strany.
Nepostřehl, jak se k němu otočila; vypadala, jako by nabízela pusu. Pak se zahleděla do temné pustiny.
"Dolů," odpověděla chladně. "Už mi tu začíná být zima."
Rozsvítil čelovku a začali zvolna sestupovat. Bez zaváhání se ho chytla za ruku. Najednou to působilo naprosto přirozeně; mile. Známou cestou ke kostelu a dál po asfaltce směrem, kterým tušili hlavní silnici.
"Myslím, že jsme na špatné cestě," šeptl. "Možná už od začátku."
"Takže tohle nebylo Peklo?" Zrozpačitěla, když si uvědomila, že jí uklouzlo slovo, jemuž se celé odpoledne vyhýbala.
"Ne, to kreslili v mapě na druhé straně té silnice. Tam jak jsi mi chtěla utéct, pamatuješ?"
"Já že jsem chtěla utéct... a co je teda tohle vlastně za vesnici?!"
Z šera se vynořila obdélníková tabule, značící konec obce. Přepnul čelovku z LED diod na žárovku a zaostřil světelný kužel. Na reflexní ploše se černal řádek písmen: Andělská hora.