Čekání na Pištu

Čekání na Pištu

Písmák, 07.08.2009 09:57:54 Pišta_Hufnágl, kritik
Možná pojedu v neděli kol Lovosic. Nedáme pívo?

Písmák, 07.08.2009 10:05:02 Odeslaná zpráva:
Dáme, otázka je kde, v kolik a kolik. Kolik druhý si ohlídám sám, ty další koliky jsou na tobě. V zahradní restauraci U Kašparů (při cestě od kostela směrem na Prahu) mají dobrého Gambáče. Čas je na tobě.

-------------------------------

Čas je na tobě. Jo. Podle toho to dopadlo...
Hodinu po obědě jsem vypadl z domu a krokem odpovídajícím věku a sedmadvaceti ve stínu jsem se doplazil ke Kašparům. Na zahradě - jako vždy - byl vlídný stín. Zaručují ho dva stromy, které pamatuji jako mohutné již při prvním příjezdu do Lovosic před více, než padesáti léty. Jeden z nich, blíže ulici, je kaštan s více, než půldruhametrovým kmenem a korunou o průměru dobrých patnácti. Druhý je škumpa - poměrně vzácný strom a zejména v této velikosti, která předčí i již už zmíněný kaštan.
V tuto hodinu tu bývá i v neděli ještě poměrně volno. Vybral jsem si místo s dobrým výhledem na vchod a objednal si první pivo. Mohl bych napsat, že jsem visel očima na vstupní brance, ale nebyla by to pravda. Sledoval jsem lehce odvázané milence, jejichž zábava mezi dvěma napitími byla podprsenka. Z jedné strany útok, z druhé obrana. Na přilehlé zahradě za udírnou honil kos svou družku. Proč - to mi zůstalo utajeno. Asi mu štípla žížalu ze špajzu... U vedlejšího stolu si nějaký hovorný pětatřicátník vypráví sám pro sebe a srdečně se směje. Za chvíli se poplácá po rameni...
Furt je na co koukat...

Branku jsem sledoval jen periferně. Když přede mne servírka stavěla druhé pivko, přišel jeden sympaťák, který vypadal jako špatně utajený zvěrolékař. Když si ale přisedl k partě poblíž u stolu a prohlásil : Kurva, to je horko... já bych šukal, dejte mi někdo napít, než mi přinesou, řekl jsem si, že takhle by se asi Pišta zamaskovat neuměl a chlapa jsem pro ztrátu sympatií pustil ze zřetele. Předesílám, že až do konce mého periferního šmírování vchodu už nepřišel nikdo, kdo by mi navozoval pocit, že je to kýžený přítel Písmák.

Když na kostele nově seřízené hodiny odtloukly pět (odpoledne), nerad, ale opravdu nerad, jsem to čekání musel vzdát. Už dávno, ani v příznivějších klimatických podmínkách, už nevypiju v souvislé řadě osm piv - bez rozdílu na to vynaloženého času. Zklamání z neuskutečného setkání a očekávaného pokecu se naštěstí rozpustilo v Gambáčovní pěně a tak s pocitem jisté povznesenosti v nitru jsem odešel domů. Po cestě jsem potkal ještě pět mužů, kteří by mohli být Podkovákem, ale později jsem usoudil, že to bylo jen vlivem rozostřeného vidění.
Zklamání ? Ne - vždyť už jsem napsal, že se rozpustilo... jenom Pišta Hufnágl pro mne zůstává nickem, který jakoby uměl jen psát... jedovaté poznámky a uštěpačné bonmoty. Já vím, že to není pravda, ale...

... ale třeba mu šla pozdě snídaně.