Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

"pohádková K.O.U.L.E."

16. 09. 2009
13
22
3844
Autor
macecha

podle pravdivé události .....

 

    Pan Rudolf byl noční hlídač. Každou noc procházel ztichlou fabrikou, prohlížel každé zákoutí, dával pozor na to, aby noc proběhla v klidu a do továrny se nedostali nezvaní hosté.

     I dnes, jako obvykle, procházel nádvořím a najednou uslyšel slabounké zvuky. Jako by mňoukala kočka. Ozývalo se to z kontejneru na odpadky. Zvedl těžké víko a mezi odpadky uviděl malinké, sotva dvoutýdenní koťátko. Bylo vidět, že mele z posledního, vyhublé na kost, srst napadenou prašivinou. Prostě, byl na ně žalostný pohled. "Možná by bylo lépe ukončit to jeho trápení," říkal si v duchu pan Rudolf. Chvíli se na koťátko díval, odhodlával se k tomu, že ukončí jeho život, ale nedokázal to. A tak je vyhrabal z odpadků, zašel s ním do vrátnice a pořádně ho očistil. Teď bylo třeba koťátko nakrmit. Přemýšlel, jak by do něho dostal trochu mléka. Vzpoměl si, že ve skříni, kde jsou uloženy čistící prostředky, jsou i gumové rukavice. Jednu vzal, odřízl malíček, navrtal dírku a nalil mléko. Když naplněný gumový prst jemně zmáčkl, mléko teklo. Otevřel tlamičku malého zvířátka a podařilo se mu do ní vpravit pár kapek. Takto to zkoušel , mezi pochůzkami, celou noc. Zabalil kotě do svého svetru a říkal si, že ho ráno odveze do útulku.

     Koťátko zázračně ožilo. Už tak nenaříkalo, když je vzal do náručí, šťastně předlo."Budu ti říkat Same, když jsi tak sám na tom světě," tiše mu šeptal a hladil ho po hlavičce. Po službě se rozjel do útulku, ale než dojel k cíli, rozhodl se, že si kotě nechá. "Když už jsem ti dal jméno, musím se o tebe postarat. Buď přežiješ, nebo ne. To už je na tobě, jak budeš bojovat," říkal koťátku A tak začalo jejich soužití. Bylo jim docela dobře. Z koťátka se vyklubal strakatý kocourek. Pan Rudolf s ním trávil hodně času, hrál si s ním. Bavilo ho dívat se na to, jak malý Sam chytá provázek, nebo si hraje s míčkem. Žil sám a tak mu zvířátko přinášelo radost. Jediné, co ho trápilo, bylo to, že musí občas nechat kocourka samotného a tak se rozhodl, že mu přiveze z útulku kamaráda, nebo kamarádku.

     Jednoho dne přivezl domů malou kočičku. Dal jí jméno Simonka a Sam už nebyl tak sám. V boudě na dvoře měli pelíšek, vždy nachystanou misku s jídlem a čistou vodou. Pan Rudolf žil na samotě u lesa a tak obě kočičky prozkoumávaly denně okolí, radostně skotačily na dvorku a když byly větší, chytaly i myšky.Pan Rudolf nikdy nelitoval, že Samíka a Simonku přivedl do svého života. Stali se z nich nerozluční přátelé. Obě kočky, jako by měly v hlavičkách hodiny, přesně věděly, kdy se jejich pán vrací domů, poznaly zvuk motoru jeho auta a než otevřel bránu, aby vjel do dvora, už na něho oba čekávali. Nikdy se nezapomněl s nimi přivítat, pomazlit, pohladit je a pochovat v náručí. A tak tam žijí v lásce dodnes.

 

22 názorů

macecha
17. 09. 2009
Dát tip
koloušku - děkuji za návštěvu i za tip.

koloušek
17. 09. 2009
Dát tip
moc pěkný příběh... T***

macecha
16. 09. 2009
Dát tip
Impresse - děkuji.

Impresse
16. 09. 2009
Dát tip
NO, to je krása! Velmi milé pohlazení, do úsměvu:-)*

macecha
16. 09. 2009
Dát tip
nahá12 - děkuji, je to pro mne pocta Jarmilko- díky a Hugovi přeji brzké uzdravení BigBivoji-díky Bíšo - v tomto případě je fakt, že pan Rudolf zvířata miluje a je ochoten udělat pro ně absolutně vše. K lidem už takový přístup nemá. Muamarku - děkuji. Tvé uznání mě velmi potěšilo. Jiří - zklamu Tě. Dětičky kočičí nejsou, protože Sam dostával od cizích kocourů na frak, tak byl vykastrován, aby se netoulal a nechodil vždy zkrvavený. Teď se jen vyvaluje u chalupy a užívá si počasí a dobré bašty. Simonka dostává injekce. Je jak lunt, ale divoška toulavá. Již tak tam žije spousta i jiných zvířátek, např. plši si z naší chalupy udělali domov asi navždy. Je to hrůza. Také lasička se tu potuluje každou noc, navíc tu má domov i můj mazlík - pejsek. Koťátka, to už by bylo moc :-) Díky za tip.

nostalgik
16. 09. 2009
Dát tip
A mají také kupu kočičích dětí. :o)

Muamarek
16. 09. 2009
Dát tip
V dnešní době je balzám číst něco takovýhohle. Mělo by se to tisknout po tisících, aby lidi úplně nezcvokli :-)) Marek

Bíša
16. 09. 2009
Dát tip
Dobří lidé žijí ještě, nejen v pohádce...

BigBivoj
16. 09. 2009
Dát tip
pěkné, jak v pohádce*

mooooc pěkné! jeden ode mě* a druhý od Huga (má soplík a kašle)*

nahá12
16. 09. 2009
Dát tip
moc milunké, večer to přečtu holkám

avox
16. 09. 2009
Dát tip
:-)) opravdu mi to došlo :-)) no jistě, když jsem ještě chodívala s pesinou na procházky, říkávali sousedé, že ani nemusí koukat na hodinky...

macecha
16. 09. 2009
Dát tip
avox - opravuji: "kdy se má jít spát"

macecha
16. 09. 2009
Dát tip
Háber - ďakujem.

macecha
16. 09. 2009
Dát tip
avox - díky za tip. Já to stejné pozoruji i našeho malého pejska. On přesně ví, kdy se má jít na procházku, kdy se má jít spáz i kdy bude bašta. Schválně jsem to pozorovala a opravdu, je to vždy ve stejnou dobu. Mají v hlavičkách asi zamontovaný natažený budík :-)

Háber
16. 09. 2009
Dát tip
milučké*

avox
16. 09. 2009
Dát tip
Měli jsme kocoura, který mi chodíval vždy v sobotu naproti, věděl, že jezdím jen na víkendy, ale jak to poznal, neprozradil :) dík za připomenutí */

macecha
16. 09. 2009
Dát tip
Robinie - děkuji. Já vlastně vše co napíšu, je skutečný příběh. Vymýšlet si moc neumím. Na to nemám dost fantazie :-) Dianko - díky. Adamova Evo - děkuji za hezká slova.

Adamova Eva
16. 09. 2009
Dát tip
Ď za pohlazení *o)

Diana
16. 09. 2009
Dát tip
Hodilo by se do čítanek :-)*

Robinia
16. 09. 2009
Dát tip
Mám ráda takové skutečné příběhy...

macecha
16. 09. 2009
Dát tip
avi

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru