Listopad

celá byla poklidně posmutněle podzimní.. a pak ti milenci - to mě dostalo, v dobrým.. a nějak sem si vzpomněla při čtení na tohle:

Jé, Vejmel se zas vynořil! No,extra originální to není, ale dokážu z toho vycítit, co jsi chtěl říct. Tyhle básně o podzimu mě vždy dostanou... Podzim, to je marnost i útěcha. Ten konec to opravdu zvednul, když si představím, co se za tím všechno skrývá... Ale přiznám se, že ta první poznámka od Fouraixmě fakt rozesmála! Taková jsem a jsem za to vděčná: vážná i vysmátá. Stejně ale nevím, zda někdy překonáš svou báseň To jen my. Mám jí už dlouho v sešitě na nejoblíbenější básnické kusy a stále mě neomrzela!

ten konec tomu dodal jiskru, nevím, jestli to mělo působit depresivně, spíš myslím, že to překvapí a pobaví (a člověk si uvědomí, že fakt není tak zle, abychom se věšeli.. a pak na podzim padali ze stromů):-)

Ti oběšení milenci mě taky zaskočili... podzimní deprese je mrcha :o

dovedeš vzbudit tu atmosféru...jsi blízko obyčejným lidem..jasný, čistý***

Co to s tim podzimem je? Sama zklamani a smutek... Bohuzel letos to mam take tak :o( A teprve ted to vidim vsude kolem sebe.

spousta silných, ale již opotřebovaných slov a frází...

od listopadu jsem čekal barevnost, a ne oběšené milence.

asi už dozráli. dílko spíše veskrze průměrně internetovopoeticky pachtivě obásňovaný podzim, ale ten závěr už je vysloveně komicko-morbidní, neusazený.