Teatrální

   Když jsem byla malá, jako každé dítě jsem si ráda hrála na divadlo. Na mé scéně však nebylo herců, ani plyšových, kteří by se zhostili vedlejších rolí. Nebyl tu režisér, který by mé veledílo zrežíroval.
 
 Byla jsem Ofélie v tričku s Mickey Mousem.

Moje máma na to vždycky říkala: ,,Jak jsou ty malé děti teatrální..."

   Ve škole jsem nerecitovala básničky. Z mých úst se nelinul ten libozvučný Máchův Máj, ani Erben. Když už jsem totiž musela recitovat před třídou, moje etuda končila klečem na zemi, pěstmi bušícími do podlahy a tváře zalité pravými slzami..

Já Manon nehrála, já Manon žila.

 V posudku na střední školu jsem měla napsáno: ,,Milé, chytré děvče... Snad jen trochu teatrální"

   Na gymplu jsme každý rok hráli na škole divadlo. Chtěla jsem Hermii, byla jsem pro ni stvořená. Já byla Hermie, dýchala jsem vzduch, jako jej musela dýchat ona, měla jsem pohyby jako ona.. Byla jsem skvělá!
   Hrála jsem Pavučinku.
   I tak si myslím, že na moji premiéru nikdo nezapomene. Měla jsem říct svou větu (jedinou) a rozmáchla jsem ruce(byla to věta důležitá).
Nechtěně jsem tedy kolegovi Hráškovi přerazila nosní přepážku.
Z hlediště se znechuceně ozvalo: ,,To je teda hérečka!!" (myslím, že to byl Hráškův příbuzný).
Hlupák.
Když už, tak teatrální.

   Když jsem se hlásila na DAMU, měla jsem přichystané své vrcholné číslo. Byla jsem nejmenovaná dívka, jež se zešílela, neboť si myslela, že její milovaný je mrtev.
V záchvatu šílenství jsem rozmlátila židli o porotcovský stůl a propleskla předsedu komise.
V posudku jsem měla i nápis :TEATRÁLNÍ.
   Zbytek komise napsal jen - MAGOR.

   Zbytku komise jsem obešla auta s klíčem.

   Minulý týden jsem uspěla v konkurzu na film. Bude to o holce, která je až moc šílená na tuhle dobu.


   Nevezmu to.


   Jsem příliš...