Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSmráká se večeře… a světlo vystydlo… budem´ si povídat?
02. 10. 2001
15
0
1191
Autor
manželka
miláčku
nikoli půvabem
ráda ti ozřejmím
naprosté souhlasno
a pochopení tebe
miláčku
jen s něžným důrazem
intuici zpřehledním
někdy se nemýlím
věř mi –
miláčku…?
nechci si ztěžovat
opravdu nechci
v žádném případě
buď bez obav
skutečně
jsem maximálně
šťastná
A ani náznakem
nedívám se plaše
když v důsledku
neplánovaných nesnází
hovoříme o možnosti
prodeje tvého pravého
ochranného křídla…
Však pod tím levým
je stále ještě mnoho místa
pro mě
Pochopitelně – jsem šťastná!
Kouzelné... tak jako ostatní - přeju, aby bylo vždycky dost toho křídla.
*
Ano, myslím že jsi velmi správně pochopila úlohu manželky v dějinách. :-)))
nějak si neumím ale představit smíření s jednokřídlým
Tvým andělem :-)
*