Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Už nikdy

30. 10. 2009
17
34
2610
Autor
Marcela.K.

 

 

 

,,Mluv se mnou! Víš jak tohle nesnáším!“

 

Podíval se na ni, otočil se a odcházel.

Slyšela, jak zaklaply domovní dveře. Stála uprostřed nového bytu mezi papírovými krabicemi a kusy nábytku. Nerozběhla se za ním. Už neměla sílu .

Dvouletého syna nechala doma matce, víc jak sto kilometrů daleko, aby se jim při stěhování nemotal pod nohama.

Když si před dvěma dny chtěla vyzvednout v kanceláři podniku, kde manžel pracoval, klíče, řekla jí jakási žena:,,Už si je vyzvedla matka vašeho muže.“

 

Zatmělo se jí před očima. Přecházela přes dvůr a když obešla nákladní auto, viděla na cestičku ke dveřím služebního bytu, určeného pro vedoucího.

Manžel měl přijet s  tchánem. Ten mu pomáhal naložit věci, které měli uskladněné doma u matky, kde po svatbě bydleli.

Z domova odjížděla se slzami v očích, ale těšila se na nový život, na to, že konečně bude svojí paní a nebude muset poslouchat maminčiny výčitky a rozkazy...

Před vchodem se  objevila tchýně s koštětem v ruce!

Zastavila se, aby mohla vůbec tuto informaci přijmout. Manžel jí nic neřekl! Nevěděla, že v jejich bytě ji bude čekat tchýně. Ta tchýně, která ji nenávidí, protože jí ukradla syna a odtáhla ho z rodné Moravy do Čech!

Zavrávorala, vyrovnala krok a došla až ke vchodu, před kterým nezvaná, první návštěva zametala .

Nedokázala se přinutit k úsměvu. Jen studeně pozdravila a vešla po schodech do bytu. Odložila tašku a nevěděla, co má dělat. Naštěstí vzápětí pod okny zastavilo nákladní auto, ve kterém přiváželi muži  nábytek.

 

To, co se pak odehrálo, jí nyní připadalo jako zlý sen.

Nezvládla situaci. Najednou si připadala jako nicka, která nikdy nebude moci říci co chce, protože ji nikdy nikdo neposlouchá.

Rozplakala se při vzpomínce na chvíle, kdy  si s manželem plánovali, jak bude vše krásné, až budou sami ve svém bytě se svým synem.

Nejprve se snažila nečekanou situaci zvládnout, nesnášela hádky, ale později plná vzteku  vykřičela na jeho matku všechny křivdy, které už delší čas vnímala, i když byly zabalené do trpkých úsměvů a slov tvářících se vlídně. Přitom ji pokaždé  řezaly jak ostré nože přímo do srdce.

Nedokázala už být ta hodná dívenka, kterou si její syn vzal. Ze smutku, že vše je jinak, než jak si po večerech s mužem plánovali, se v ní probudila matka – samice  hájící své teritorium.

Nechtěla slyšet, nechtěla poslouchat, nechtěla  rovnat věci z krabic do skříní.

,,Nechte to být!“ zařvala, když se tchýně chystala rozbalovat převázané krabice.,,Jsou to moje věci a já si je vybalím sama!“

Slova o pomoci neslyšela, v uších jí hučelo a utekla do ložnice, kde se zavřela a  rozklepala.

Vynadala matce svého muže! Jasně jí řekla, že ji nezvala na návštěvu, že nestojí o její pomoc.

 

Rodiče pak odjeli a manžel s ní přestal mluvit.

Čekala je první společná noc v novém bytě. Plánovali si, že na oslavu otevřou láhev Napoleona...

Kde je ta flaška?!

Našla ji rychle. Skleničku? Na co skleničku !

Otevřela láhev a napila se přímo z ní.

Dívala se tupě před sebe.

 

Vždyť on ví, jak nesnáší, když s ní maminka nemluví. Nikdy je jako děti nebila. Jen přestala na dlouhý čas mluvit. Raději by tehdy držela pár facek, než to. Párkrát je tak trestala i nyní, když už byla vdaná a  bydleli pohromadě u ní doma. Dokázala mlčením pokazit i Vánoce.

 

Přece to ví! Opět se rozklepala a rychle přiložila hrdlo lahve k ústům.

Po chvíli jí zdřevěněl jazyk.

Hlavou jí náhle proběhlo, že se otráví alkoholem. Vždyť na něj vůbec není zvyklá, ale v té chvíli chtěla umřít. Znova se napila...

 

Najednou stála v chodbě nad schody: ,,Netočte se, schody! Netočte se. Proč se točíte, schody? Já z vás spadnu.“

 

 

Manžel se objevil v otevřených, domovních dveřích. Vyběhl nahoru a  zvedl ji ze země: ,,Kam chceš jít?!“

,,Pryč, domů!“

Odnesl ji v náruči do ložnice a hodil na postel. Ještě cítila, že ji přikryl a řekl: ,,Ale tady jsme teď doma.“

 

 

 

 

Ráno jí třeštila hlava a měla hroznou žízeň.

 

,,Nejsi troškař;“ přivítal ji manžel v kuchyni, kde na stole stála z poloviny vypitá láhev.

,,Nebreč! Přivezeme kluka a bude dobře. Vždyť já to nevěděl, že tu máma bude. Pojď, je tu plno práce. Musíme smontovat postýlku.“

 

Večer si nalil skleničku z té rozpité lahve: ,,Chceš taky?" rychle zavrěla hlavou, oklepala se  a řekla: ,,Fuj!“

 Zasmál se, chytil ji, objal a když ji přenášel přes práh do ložnice, řekl jen:,,Už nikdy.“

 

A ona věděla, že už nikdy...nikdy v životě  ji nebude trestat mlčením.

 


34 názorů

jamoyce
05. 11. 2009
Dát tip
Ale jo, mně se to líbilo. Takový obyčejný ze života. Vtipná diskuse se tady rozjela... :) Ta pasáž se skleničkou mě taky zaujala, protože moc nezazapadá do textu okolo, ale neviděl bych to jako vadu.

Robinia
03. 11. 2009
Dát tip
*

Lakrov
02. 11. 2009
Dát tip
Ubránit se přehlížení v prostředí 'zaběhnuté setrvačnosti' je těžké; zvláště pak pro člověka, kterému není vlastní prosazovat se a přímočaře řešit konflikty. Psáno stylem, připomínajícím 'poskládáno z roztrhaných dopisů'; na čtenáře to -- zdá se -- účinkuje.

nostalgik
02. 11. 2009
Dát tip
Je mnoho podobných situacích, v životě i v písmu. To i vtipy o tchýních pak přestávají být k smíchu. ***

Marcela.K.
02. 11. 2009
Dát tip
:-) děkuji, jakoby se stalo ;-)

Prosecký
02. 11. 2009
Dát tip
Tip.

ještě že to dobře dopadlo, nemám náladu na negativní konce,ve skutečnosti je však málo mužů, kteří se dokážou vzepřít své matce a takové vztahy nikdy dobře nekončí pár drobných chyb tam je, ale hodnotím téma a zpracování, a to se mi jeví jako dobré

Sebastiana
31. 10. 2009
Dát tip
t*

Oldjerry
31. 10. 2009
Dát tip
Vypadá to na osobní zážitek. Ty emoce jsou až příliš přesvědčivé... *

Marcela.K.
31. 10. 2009
Dát tip
diderotko, existují...mám jeden "exemplář" doma :-) ale je chráněnej :-) děti by ho nedaly.

diderotka
31. 10. 2009
Dát tip
Tak mě napadalo, jestli jsi u nás nebyla, když to ve mě vybublalo do rozvodu... ale ten šťastný konec - tak takoví muži určitě neexistují :-) Ale hezké počtení! *

Marcela.K.
30. 10. 2009
Dát tip
Víš co, běž se bavit jinam i s tou svoji žloutenkou, blokovat Tě evidentně nemá smysl.

Marcela.K.
30. 10. 2009
Dát tip
Tak to máš infekční nemoc - asi žloutenku :-)) Blokla jsem Tě, protože těch Tvých přechytralých keců už bylo dost...ale jak vidno, jsi onemocněl :-))

Marcela.K.
30. 10. 2009
Dát tip
Víš co? Jdi do háje! Opravdu už Tě "nemusím".

Marcela.K.
30. 10. 2009
Dát tip
Aha, takže Ty víš, že se to dá napsat mnohem lépe, ale sám píšeš hůře :-)) Fakt mě bavíš :-))) Přečti si tu znova své "kritiky" a zamysli se, jestli to dokážeš. Raději si tu poslední větu v poslední kritice někam napiš. Už se opakuješ :-)

Rulandské je vděčné za odstranění chyby na kráse.:-)

Marcela.K.
30. 10. 2009
Dát tip
Děkuji Rulandskému, čárku dodám nezdvojenou :-)

Rulandské modré z čejkovických templářských sklepů říká, že je to dobré. Rytíři na jeho obalu ovšem namítají, že ve větě "Vždyť on ví jak nesnáší", chybí čárka před jak. :-)t

Marcela.K.
30. 10. 2009
Dát tip
No a já zase nechápu, proč bych měla bezdůvodně zmenšovat písmo. Podívej se, Marvine, Tvé kritiky mě nechávají chladnou z jednoho prostého důvodu. Pokaždé víš, jak by se to dalo napsat líp - tak piš. Já mám svůj styl a nebudu přepisovat povídku jen proto, že Ty bys to uměl "napsat mnohem lépe". Třeba byl můj záměr zdvojit výpověď o pití z lahve - to tě nenapadlo?

Marcela.K.
30. 10. 2009
Dát tip
Tak si uprav prohlížeč, já to mám všechno stejný. Líp si napiš něco jiného. Tohle je můj text.

Marcela.K.
30. 10. 2009
Dát tip
Žádné zmenšené písmo tu nevidím. Interpunkci jsem opravila. Jinak - "líp" si to napiš Ty.

Marcela.K.
30. 10. 2009
Dát tip
:-)) jo, tak nějak ...

ponedělí
30. 10. 2009
Dát tip
trochu hysterické. trochu banální. inu život.

velmi to oslovilo mou Duši*

Impresse
30. 10. 2009
Dát tip
*

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru