Obřad

Zajímavé. Já bych to víc "rozpatlala" :)

1) Zda se jedná o možnost a), či b), je docela jedno. Respektive je to podstatné jen do té míry, do jaké se to zobrazuje do textů samotných. Ale když jsme u toho, rozhodně se ztotožňuji s a), jako každý snob ;-) Občas mám ze svého díla i skvělý pocit, že jsem to napsat lépe nemohl, ale to je z hlediska textu docela jedno. Rozhodně mi není jedno, jestli čtenář porozumí. Spíš je to má základní slabost, se kterou se dlouhodobě vyrovnávám. Snažím se teď dát dohromady své texty za dobu své tvorby a docela jasně pozoruju, jak se vyvíjím směrem ke srozumitelnosti. Velmi často kroutím hlavou, jak jsem mohl takový nesmysl napsat a co to mělo vlastně znamenat. Jen chci říct, že se o srozumitelnost rozhodně snažím - zajímají mne těžko sdělitelné věci, ne těžké sdělování věcí. 2) Ok beru. Nicméně jsem se snažil přijmout interpretaci "stylu dívajícího se do sebe" která by byla neosobní. 3) Toho jsem si vědom. 4) Tvou zvýšenou citlivost na první verše moc nechápu, mají v podstatě jen sdělnou funkci, obecností se snažím o posunutí do abstraktní roviny. Protože chci pozornost zaměřit na celek, na myšlenkovou strukturu. To, co zřejmě cítíš jako snobskou hloubku, já nazývám ironickým tónem, který mluví o něčem, co je absurdní a trochu směšné. Kdybych nechal bušit do stromu copem třeba sebe, těžko bych nad tím mohl mít ironický nadhled a pokud ano, již bych byl nějak vtažen. Já jsem ale pozorovatel.

ad 1. sebestřednost ve smyslu, že apriori buď a/ počítáš s určitým intelektem, mírou vnímavosti a poetických dispozic u receptora - což by bylo chvályhodné, anebo b/ máš sám ze svého díla skvělý pocit, lépes to napsat nemohl, rozumíš mu tak, jak je podáno, protože reflektuje nějaký tvůj osobní pocit atd. atd. takže naopak superzosobnění a tím pádem nemůže dílo zcela a jednoznačně řtenáře zasáhnout naplno. Což je ti víceméně (a netvrdím, že je to špatně) jedno... ad 2. zde mě trochu zbytečně, ovšem patrně v intencích formy svých děl, bereš za slůvko. Osobně tě neznám, t.zn. komentuji tvé dílo. Proto (a je naprosto lhostejno zda správně či nesprávně, protože tě osobně neznám) mluvím-li o tvé sebestřednosti, mám na mysli to, čím se v konkrétním případě prezentuješ. ad 3. Pokud jsem jediný čtenář, který necítil tvé dílo dostatečně zaostřeně, ještě neznamená, že došlo k ideální interakci autor-receptor. ad 4. Nejvíc mi vadí první dva verše, snažím se si je polaskat, domluvit se s nimi, pohladit si je, kopnout do nich, aby na mne nějak promluvily, leč ticho. Irituje mě patrně ta šokující a pro mmne osobně nepříjemná forma jakési 3. osoby jednotného či množného čísla. Neumím je přečíst, štvou mě, propvokují.... a proto jsem zároveň rád, žes mě přinutil trochu přemýšlet. Což je dobře, ne? Kdybych měl jedním adjektivem vyjádřit svůj pocit, znělo by: snobská. Budu se ale snažit dál, jsem poměrně vnímavý, učenlivý a poeticky založený, takže se neboj, násilí si dělat nebudu, ale tvá díla mě svým způsobem žerou, prudí a zároveň přitahují. nějak se s tím srovnám, byť je naše tvorba vzdálena od sebe mraky parseků :-)

Tomu už rozumím, ačkoli si za tím stále nejsem schopen nic moc představit. Je to jistě dáno i tím, že mluvíme o mě, takže s nadhledem logicky potřebuji trochu více pomoci. Co znamená zůstávání výrazových prostředků napůl cesty ode mne? Jakou to má souvislost se sbestředností? Chápal bych pod tím naopak spíš odosobnění. Styl zahleděný do sebe - tady bych možná zkusil souhlasně kývnout, pokud máš na mysli styl dívající se do sebe, nikoli do mne (či lyr. subjektu). Skutečně mne nejvíc zajímají vnitřní souvislosti výroků v textu a jejich přesahy. No a tady se dostáváme k poslední části: polopatičností asi většinou úplně netrpím, nejsem ale ten případ, který by alibisticky vytvářel přesahy a nechával je libovolné interpretaci napospas. Může se to tak jevit, ale v drtivé většině případů jen proto, že čtenář nebyl schopen uvědomit si všechny souvislosti z textu vyplývající (ať už svou vinou, nebo vinou přílišné složitosti či slabosti textu). V tomhle kousku je logická linka poměrně dost zaostřená, interpretace jednoznačná. Forma sdělná, protože jde o myšlenku. Je to takový můj dlouhodobý zájem, zkoušet z myšlenky jako takové ždímat estetický dojem. V jiných textech bývá interpretace často volnější, vždy ale cílená určitým směrem. Nezaostřenost mne samotného většinou vytáčí.

Za nejasnost se omlouvám. Netvrdím, že jsi TY sebestředný, ovšem forma díla mi ten pocit navodila. Volíš vyjadřovací prostředky, které zůstávají napůl cesty od tebe k (přiznávám, že možná jen k některému)čtenáři. Všiml jsem si, že máš svůj vlastní styl, někdy až příliš do sebe zahleděný (výrazové prostředky, jejich řazení, silně metaforický a vícevýznamový přesah). K údajnému rozporu: píšu, že rezignuješ na polopatičnost, tím pádem ale (některého) z čtenářů vodíš za nos tím, že má poté tvá báseň vícero významů, dle chuti, momentálního rozpoložení, či míry vnímavosti čtenáře. Takže mezi polopatičností a voděním za nos nebylo v mé úvaze rovnítko, ale odstředivý vztah.

Vyjadřuješ se obšírně, ale dosti nejasně. Zašumlovaný sice nevím, co je, ale dovedu si pod tím pojmem dejme tomu něco představit. Sebestřednost autora ovšem nevidím. Možná sebestředný jsem, možná je to vidět i v některých mých básních, ale zde to opravdu nevidím. V čem vidíš tváření se hluboce a vodění čtenáře za nos spolu s polopatičností - je vůbec možné někoho polopaticky vodit za nos?

Až příliš "zašumlovaný" význam, který se ztrácí v přílišné sebestřednosti autora. Což není na škodu, když rezignujeme na polopatičnost - na druhou stranu bychom měli být schopni psát tak, abychom elegantně zabili obě mouchy jednou ranou: aby bylo dílo neotřelé a nadvýznamové (v ideálním případě i nadčasové), ale zároveň, abychom nevodlil čtneře za nos. Chybí tomu větší jiskrnost, tváří se to až příliš "hluboce". Úvodní dva verše svou "třetíosobovou" nekonkrétností mně osobně srazil pocit z básničky na minimum.

:D

*obřadu *t.

slovo obřad ve mně vyvolává rozporuplné pocity asi proto, že nemusím slovo oběť a to mám docela s obřadem spojeno. I tak se mi básnička líbí, asi právě pro ty lepší úrody :o)*

potlesk a tip....

Za dobrou úrodu jsem klepával na stromy i já. Stromečku vstávej ovoce dávej. Umej se ustroj se je Štědrý den. ... se u toho zpívá. T.

pěkné tradice *t*

pak jsem se kouk z okna, a bylo vymalováno*

Vod minulý neděle Tě mám plný kecky; kvůli Tobě měl první ranní trajf z Oltecu čtvrt hodiny zpoždění. Tím, že říkáš sedmnáctýmu listopadu Novej rok, sis zase u mnjě udělal dobrý voko a navíc sublimuješ.

obřad obětování mrazu ... to jen abys věděl,cos namaloval ... jinak jakoby ta první mluvila jiným jazykem nebo jinými prostředky než zbytek, výsledek se mi líbí

obřad obětování mrazu ... to jen abys věděl,cos namaloval ... jinak jakoby ta první mluvila jiným jazykem nebo jinými prostředky než zbytek, výsledek se mi líbí