Superman

Superman (i když vypadá naprosto normálně a obyčejně) se převaluje v posteli, kouše do polštáře, potí se, když najednou vystrašen otevře oči. Dívá se zmateně kolem sebe a ujišťuje, že to byl jen sen. Jde do koupelny, otočí kohoutkem a nechá proud vody dopadat na svůj obličej.

Zase se mi zdál sen o tání ledovců.

Globální oteplování je má největší noční můra. Bojím se. Bojím se, že proti tomu nic nesvedu...

Vrátí se do postele, oddychuje a otře si vodu z obličeje růžovými kalhotkami. Zbystří a podívá se pozorněji na kalhotky a pak vedle sebe. Vidí podivný žlutý chumáč.

A sakrblé! Co to je? Je to past? Nic si nepamatuji! Kdo to je? Mám to zabít hned nebo se rychle převléci do trikotu, probudit to a pak zabít? Neměl bych utéct, dokud je čas? Ale tohle je můj byt!

Dívá se kolem sebe a neví, co dřív udělat. Komicky přeskakuje pouze v modrých slipech. Nakonec se odváží a nadzvedne peřinu.

Ženská! Což ostatně vysvětluje ony kalhotky...

Opatrně až bázlivě se dotkne ramene blondýny. Ta jen krátce zachrápe.

Kéž by to bylo monstrum, které mě chce rozcupovat. Ale tohle?

Znovu, ale mnohem důrazněji šťouchne do blondýny.

Tohle je mnohem horší. Nejspíš se s ní budu muset bavit a poslouchat výčitky a pak se omlouvat či dokonce platit. K tomu jsem nebyl stvořen!

Převalí se na záda a pomalu otevírá oči. Když spatří supermana ve slipech, jak se nad ní sklání, máchne po něm růžovými nehty a zaječí.

Nesmím zabíjet civilisty. Nesmím zabíjet civilisty.

„Co tady chceš?!“ říká dívka a přidržuje si peřinu u krku.

„Já tady bydlim. Co ty tu chceš?“

Blondýnka se rozhlédne kolem sebe, zastaví pohledem u zrcadla, upraví si vlasy a pochopí. A pak se znovu zarazí! Podívá pod peřinu, pak na mokré kalhotky v supermanově ruce a vykřikne: „Úchyle mizernej, cos mi to udělal?“

„Já?!“

Nejradši bych ji propálil pohledem.

„Snad si nemyslíš, že bych tě opila, odtáhla k TOBĚ domů a znásilnila.“

„A jako proč ne?“

Začne rudnout v obličeji. „Otoč se!“

Superman se otočí, blondýna mu vytrhne kalhotky z ruky a za jeho zády se převlékne. „A jestli o tom někomu jenom cekneš, zničím tě!“

Superman se pouze posměšně ušklíbne.

Superman jde ulicí. V převleku za precizně, vkusně, dokonale oblečeného supermana nietzschovského typu. Proti němu běží muž s kabelkou a za ním policista a křičí, ať ho zastaví.

Jistě. Ten muž má v ruce kabelku a muži většinou nenosí kabelku, ale je ten muž skutečně zloděj? Jak můžeme vědět, kdo je v právu a kdo není? Podle kabelky a odznaku?

Kolem zamyšleného supermana proběhna zloděj i policista.

Nemyslím si. Kdo se může prohlásit za soudce?

Zamíří za roh na náměstí plné lidí.

Kde je míra, kdy jeden člověk může rozhodnout o životě člověka druhého?

Jak by řekl Bentham: 'Člověk má jednat tak, aby to bylo k prospěchu většiny.' Jak ale takové dobro vymezit a kdo by se toho měl ujmout? Jistě, superman, napadne každého, nikdo tomu není víc předurčen, ale!

K supermanovi přistoupí mladík v ošuntělém kabátu.

„Dobrý den, mohu vás o něco požádat?“ Superman jen za chůze pokyne hlavou a dál si přemýšlí, což mladíka poněkud rozhodí.

Ale co dělat v případě dobra, jež se vzájemně vylučuje s jiným dobrem, jestli má dobro postihovat všechny lidi, anebo raději ne, a pokud ano, tak jak?

Se supermanovým vnitřním monologem se mísí řeč mladíka: „Promiňte pane, mám rakovinu, nemocné dítě a beru jen nízký důchod, nemohu pracovat. Nerad žebrám, ale neměl byste něco málo peněz?

„Pane, víte, kdo je to utilitarista?“

Muž nechápavě kouká.

„Jistě si říkáte, že vzhledem k faktu, že jste na tom hůře než já, máte nárok chtít ode mě almužnu. Ale dám vám příklad. Máte dva lidi, a oběma hrozí konec kvůli selhání některého životně důležitého orgánu, zatímco vy jste pohoršlivě zdravý. Jako utilitarista byste musel okamžitě do nemocnice a nechat se rozřezat a darovat své orgány a mít jistotu, že těm dvěma zachráníte život. Ano, byl by to od vás velmi laskavý čin, ale příliš šťastného by vás to neučinilo, nemám pravdu?“

Muž se vyděšeně dívá na supermana. „A dáte mi aspoň dvacet korun na čaj?“

„Pane, já nejsem utilitarista, nýbrž kulturní relativista!“

Muž mlčky couvá a kývaje hlavou se vzdaluje od supermana.

Superman vyndá z kapsy dýmku a spokojeně ji láduje.

Superman na baru s dýmkou v ústech se dívá na BBC. Právě se vysílají zprávy o genocidě v Kambodži – tzv. No Comment.

„Strašné, že?“ říká žena vedle něj div že nepláče.

„Strašné,“ zalže superman.

Evropský vychovaný moderní člověk by řekl, že je to očividné zlo páchané na nevinných, ale nemůžou právě tito vychovaní Evropané za tíživou situaci v Africe? Vyspělejší stát by neměl zasahovat do dění primitivních národů, jen tiše přihlížet a vzpomínat, že i my jsme procházeli těmito toliko nutnými stádii.

„Co pijete, slečno? Mohu vás pozvat?“

Slečna se usměje.

O dvě hodiny později v tom samém baru na těch samých stoličkách s o něco opilejší dvojicí. Bar je plný lidí a hudba je hlasitější.

„Dokonce jsem napsal Greenpeace dopis, ve kterém se ptám, jak zachránit svět. A víte co mi ti zmetkové odepsali?

Ať třídím odpad. Copak takhle mohu zachraňovat svět?“

„Moc se mi líbí, jak kouříš tu dýmku.“

„Slečno, já vám něco prozradím, ale jestli to někomu řeknete, tak vás budu muset zabít!“ mrkne na slečnu. „Přísaháte?!“

„Přísahám!“

„Já jsem totiž superman!“ a potáhne s dýmky.

„Jasně.“

K dvojici přistoupí blondýnka a obejme slečnu. Superman pozná blondýnku a otočí se k ženám zády.

„Kdes byla? Já tu čekám aspoň hodinu! Představím tě svému příteli tady. To je pan Superman a tohle je slečna Lucie,“ a poklepe supermanovi na rameno. Ten se otočí a potřese rukou. Lucie se přestane usmívat, její kamarádka objednává tři Absinty a superman bezradně až omluvně pokrčí rameny.

„Aha, tak pan Superman. A neměl byste namísto chlastání v baru zachraňovat bezbranné?“

„Slečno, bezbranných je na světě tři miliardy. Uznáte sama, že zachránit všechny je docela fuška. Není jednoduché nést celý svět na svých bedrech.“

„Ty budeš dobrej pošuk.“

Kamarádka Lucie postaví tři Absinty na stůl. Superman vezme sklenku a vypije na ex. Lucie něco poví své opilé kamarádce a s posměchem odcházejí. Superman zůstává sám se svou dýmkou.

O další dvě hodiny později. Opilý superman se na parketu snaží tančit s některou z neznámých dívek, ale spíše se motá a naráží do lidí. V ruce drží sklenku s absintem a vyvažuje či usrkává. Lucie a její kamarádka na něj jen s opovržením hledí od baru a nakonec se otočí k supermanovi zády a baví se lidmi kolem. Superman je na parketu sám, všechny dívky se mu vyhýbají. Narazí do svalnatého muže s nápisem CCCP na tričku a polije ho absintem. Ten ho chytne za límeček a odtáhne z baru. U dveří ho nakopne do zadku a superman dopadne mezi popelnice.

Z baru vychází opilá Lucie, lodičky se motají po chodníku a zastaví se u ležícího supermana, který se právě pozvracel. „Jak jsem se mohla vyspat s takovym ubožákem to vážně nechápu.“

Superman otevře oči, ztěžka se postaví, otře ústa od zvratek, chytne dívku kolem pasu a odletí.

Ráno, blondýnka celá rozcuchaná se probudí a nechápe, kde je. Celá zmatená se dívá kolem sebe, když spatří supermana, jak slintá na polštář. Vykulí oči a zakřičí: „Jak je tohle možný?!“

Supermana křik probudí. Podívá se na Lucii. „A ty seš kdo?“