Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSyčím si v sobě jak had
20. 11. 2009
18
21
3670
Autor
větroplach
Nikdy dřív se mi nezdálo o hadech
a teď od prázdnin už potřetí.
Tomu velkýmu jsem se ubránil
ale ten malý mě uštknul.
Jen co upadnu do spánku
zjeví se hadi...
a netopýři, kočky, komáři
a všelijaká havěť.
Procházím neznámou krajinou
jsou tam skály, řeky, lesy,
vlaky mě zatahují do tunelů
a záhy zase vyvrhávají do prosluněné krajiny.
Sny jsou milosrdné
bdění už tolik ne.
V práci hodinu po hodině
přebírám hromady knih
rovnám do beden
všechno je jen zvyk
automat je zapnutý
den za dnem
přesné naprogramování
ruce jak by patřily robotu
hlava ale přijímá jiný signál
někde se stala chyba
únikový východ zatarasen
běháš mi hlavou jak myš
zavřená v kole
co pohání moje myšlenky
bez přestání
/beze zbraní co by ty myšlenky vykuchaly a vyvrhly/
Stojíš přede mnou nahá
oděná jen do hradby ze sklopených řas
a já musím zvednout hlavu
abych tou hradbou pronikl pohledem
až do Tvých očí
Někdo prostě musí bejt nejmenší chlap
kterýho´s kdy měla.
Ale já Tě neměl.
Na žádnou jsem nečekal tak dlouho
kolem žádné jsem se neplížil tak po špičkách
ve strachu neublížit
motor na nízký obrátky
abych Tě nevyplašil
až jsem si po čase vysloužil větu
"Nevěřila jsem, že mě miluješ!"
A teď jsi u zdi
není kam utéct
dívám se Ti do očí
tak zblízka až na hranici ostrosti
syčím Ti do tváře
že chci Tě
tak jak ještě nikdy
tak jak už tolikrát
Ale svět Tě semlel, sešrotoval
vytiskl příručku, vymezil pravidla
a tam ses dočetla
že Ty nechceš to co já
/protože se to nemá/
chybí kolonka
není kam mě zařadit
jsem nikdo
jen stín
Mefisto co Tě chodil děsit
jsem duch..ne však svatý
a Ty jsi stále tak krásná
a příval slov co by o tom mohl vyprávět
mi podtrhává nohy
kurva nechci se utopit v proudu nevyřčených slov
a tak
..kolik čistých rovných ostrých řezů stačí
k dočasné ztrátě paměti?
a teď od prázdnin už potřetí.
Tomu velkýmu jsem se ubránil
ale ten malý mě uštknul.
Jen co upadnu do spánku
zjeví se hadi...
a netopýři, kočky, komáři
a všelijaká havěť.
Procházím neznámou krajinou
jsou tam skály, řeky, lesy,
vlaky mě zatahují do tunelů
a záhy zase vyvrhávají do prosluněné krajiny.
Sny jsou milosrdné
bdění už tolik ne.
V práci hodinu po hodině
přebírám hromady knih
rovnám do beden
všechno je jen zvyk
automat je zapnutý
den za dnem
přesné naprogramování
ruce jak by patřily robotu
hlava ale přijímá jiný signál
někde se stala chyba
únikový východ zatarasen
běháš mi hlavou jak myš
zavřená v kole
co pohání moje myšlenky
bez přestání
/beze zbraní co by ty myšlenky vykuchaly a vyvrhly/
Stojíš přede mnou nahá
oděná jen do hradby ze sklopených řas
a já musím zvednout hlavu
abych tou hradbou pronikl pohledem
až do Tvých očí
Někdo prostě musí bejt nejmenší chlap
kterýho´s kdy měla.
Ale já Tě neměl.
Na žádnou jsem nečekal tak dlouho
kolem žádné jsem se neplížil tak po špičkách
ve strachu neublížit
motor na nízký obrátky
abych Tě nevyplašil
až jsem si po čase vysloužil větu
"Nevěřila jsem, že mě miluješ!"
A teď jsi u zdi
není kam utéct
dívám se Ti do očí
tak zblízka až na hranici ostrosti
syčím Ti do tváře
že chci Tě
tak jak ještě nikdy
tak jak už tolikrát
Ale svět Tě semlel, sešrotoval
vytiskl příručku, vymezil pravidla
a tam ses dočetla
že Ty nechceš to co já
/protože se to nemá/
chybí kolonka
není kam mě zařadit
jsem nikdo
jen stín
Mefisto co Tě chodil děsit
jsem duch..ne však svatý
a Ty jsi stále tak krásná
a příval slov co by o tom mohl vyprávět
mi podtrhává nohy
kurva nechci se utopit v proudu nevyřčených slov
a tak
..kolik čistých rovných ostrých řezů stačí
k dočasné ztrátě paměti?
21 názorů
větroplach
21. 08. 2010větroplach
12. 01. 2010
je tam spousta krásných myšlenek a obrazů... silná báseň* (pomíjím nespisovné výrazy, ale to je holt můj moravský charakter a báseň je natolik dobrá, že jí to zas až tak v mých očích neuškodilo:-) )
Krása, přečetla jsem to a pak znovu a myslím že ne naposled. Opravdu dobré. Tip
A teď jsi u zdi
není kam utéct
dívám se Ti do očí
tak zblízka až na hranici ostrosti
syčím Ti do tváře
že chci Tě
tak jak ještě nikdy
tak jak už tolikrát*****