Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Vločka

22. 11. 2009

1826

Autor

T.Eis

Odolávám zoufalství,
a už přímo šílím.
Jsem jak vločka v prázdném prostranství,
a v úsudcích se mýlím.

Nechci jak ta vločka,
roztát v osamění.
Chci najít svojí závěj,
kde vločka sama není.

Ale co malá vločka zmůže,
jenom ona sama.
Uvadá jak růže,
je jak padlá dáma.

Růži stačí voda,
dámě zas šach mat.
Hned se hraje znova,
než přijde další zkrat.

Vločka však jen jednu,
malou šanci má.
Život klesá ke dnu,
ona roztává...

15 názorů

j.nikdo

26. 10. 2014

Dát tip

Líbí se mi Tvoje verše. Podařilo se Ti do vázaných veršů dostat myšlenku a přitom to nevyznívá násilně. A to te opravdu těžké...*

T.Eis

10. 01. 2012

Dát tip

Děkuji Ti moc za hezkou kritiku :) psala jsem to, když mi bylo 15 a byla jsem v čekárně u zubaře, což ve mě vyvolává velké deprese :D

Hagrid

10. 01. 2012

Dát tip

Jo holka, tohle mě hodně oslovilo. Víš, obdivuju lidi co jsou schopný psát vázaným veršem a nevznikne z toho kýčovitej patetickej výkřik. Riziko vázanýho verše je to, že za cenu rýmování uzpůsobíš děj a vznikne z toho slabší dílo (většinou tomu tak bohužel je, proto já osobně píšu volný) Nicméně s úsměvem musim říct že tenhle případ to není a že i za cenu omezení rýmy jsi napsala silný dílo který má snad co říct každýmu. Za to máš jednu hvězdičku * . Druhou máš za ten závěr, kterej to naprosto přesně vystihl (všechny snahy vedou stejně do prázdna) *