úvaha o válečném veteránu

* jsi hravý, jen co je pravda, líbí, kdo si hraje nezlobí, zlobíš ? :-))

Kdysi jsem překládal pro delegaci Bundeswehru. večer, v chodbě hotelu, jsem při loučení pověděl německým důstojníkům: "Pánové, vy nikdy nemůžete vyhrát válku!" Konsternace, trapné pohledy, navzdory podroušenosti. Chvíli jsem je tak nechal, a pak jsem dodal:¨ "Protože jste příliš hodní." Všeobecné úsměvy a poplácávání mých ramen. (Další projev jejich holubičích povah.) Ještě ze dveří svéch pokojů mi posílali vzdušné polibky. (literární nadsázka :-) ) dědEd :-)

pěkná hračička :-)*

:-)*

takže jsem major? :o) přeskočil jsem i kapitána...

asi byl Chod... tam když se řekne "hodný", jako kdyby se řeklo "blbý" :-)) */

Bejt generalissimus občas leze na mozek...

Jo, hodnost u vojáka... to je spíš nevýhodnost :o)) *t

ta hodnost nebyla náhodnost

Je to tentýž druh "hodnosti", která bývala přisuzována i po-hodnému? (Dříve rasovi.)

čo bolo, to bolo, terazky je majorom

dobrost/ dobrý / je generálská hodnost pro život !*

...to su celý já...s tím se nedá nic dělat...hodnost se již "rodí"...

... tak měl říct d o s t :O)