Ráno moudřejší večera

Fajn, tak to by bylo. Večeři mám uvařenou, prádlo se suší, kytky jsem zalila. A celej dlouhej večer před sebou.  Celej večer…dlouhej večer…

Ale k šípku taky s tou sebelítostí. Byl, prásknul dveřma, je pryč.  Kvůli tomu, že projednou večer nejdu na rande, si přece nohu za krk nedám. A vkus má taky každej jinej, holt mám smůlu, že zrovna natrefím na takovýho, kterýmu se ženský tvary – svědčící přece o zdraví a blahobytu! – nelíběj.  Jsem moderní, emancipovaná žena jedenadvacátého století. Když chlap je, tak je, když není, taky dobře.  Takže – budu si číst, nebo si pustím video? Vlastně, mohla bych si konečně přečíst tu knížku, co mi před půl rokem daly holky k narozeninám. Už se i přestaly ptát, jestli jsem ji aspoň otevřela. Šťastná sama sebou, hrome, to by se zrovna hodilo…

Negativní účinky na nervovou soustavu, zvyšuje riziko kardiovaskulárních chorob, osteoporóza, je to droga a tudíž se na něm dá vypěstovat závislost…do šlaka, když to vidím napsaný takhle v lajně, to mě ten kofein v kafi začíná fakt děsit. Radši přelistuju na další kapitolu. Sebeovládání a sebekázeň jsou důležitým stupněm na cestě k duševní vyrovnanosti. Ehm, to by se mi asi nemělo stát, že za každou položku na nákupním seznamu nakonec přivleču domů ještě extra čokoládu,  láhev coly, nebo aspoň zmrzlinovej kornout. Nejednejte ukvapeně; než zareagujete, zhluboka se nadechněte a napočítejte do deseti. Jo, něco takovýho taky včera říkal. U tří mě přešel šok, při pěti jsem dostala vztek a na „devět“ jsem si všimla, že na stole leží skripta z ekoly.

Soused koukal trochu divně, když jsem sbírala vypadlý listy z jeho rohožky. A to ještě jsem minula; hřbet povolil, jak ekola narazila do zábradlí.

No jo, dobře. Tohle asi nebude úplně ten správnej směr, kterým by se měl život ubírat. Něco se sebou udělám.

Zaprvý, přestanu pít kafe.  S okamžitou platností.  Tu načatou pixlu odnesu sousedovi jako omluvenku za moje včerejší antidepresivní metalový běsnění. Jejich malej to asi nebral jako ukolíbavku, vřískal do tří do rána.

Zadruhý,  zapracuju na tý sebekázni.  Pro začátek třeba přestanu kupovat čokoládu jenom proto, že jí mají za čtvrt ceny.  Jo, a taky vstanu, hned jak mi zazvoní budík.

A zatřetí, budu myslet dřív, než mluvit.

Fajn, vzletná fráze na konec, jdu spát…

7:00 první zvonění budíku

Dohááájezelenýho…ale teprv sedm…

7:10 druhé zvonění budíku

Fujtajxl…jdu na osmou…stačí vstát v půl…

7:15 těžší kalibr – upomínka

Stastna sama sebou! Sebekazen! Vstavej!!  No nazdar, to mi bez toho kofeinu večer  vypojily synapse? Přece bych si takovou pitomost nenapsala do mobilu dobrovolně… „Bestie…“ tituluju telefon a přízemním vrhem ho odmrštím do opačného kouta.  Hlava mi třeští, ruce se klepou, cejtím se pod psa.

Která chorá mysl včera vodnesla to kafe??