Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKlavír
17. 03. 2010
19
22
4735
Autor
Marcela.K.
„Měla bys hrát na nějaký hudební nástroj, prý to vyžadují k přijímacím zkouškám. Nejlépe snad klavír…“
,,Ale já..“ uviděla matčin přísný pohled a sklopila hlavu.,,Já chci být sestřička, na co klavír,“ zamumlala potichu do země.
,,Podívej, vím co to obnáší. Chceš k dětem. Víš jaké to je, mít v ruce nemocné dítě? Když ti nedokáže ani říci, co ho bolí? Víš jaké to je, když vidíš nemocné dítě a nemůžeš mu pomoci?! Budeš to mít lehčí se zdravými. Bude se tu otvírat pedagogická škola pro učitelky do mateřských škol.
Už jsem ti to domluvila u paní Pelikánové. Nemá děti, má klavír. Můžeš k ní chodit cvičit. Odpoledne zajdeme do hudebky, vyjednala jsem to i s ředitelem. Budeš mít soukromé hodiny u jedné zkušené učitelky.“
,,Mami, maminko, ale já chci být sestřička…“
,,Prosímtě, nebul! Nebul, říkám ti, že to zkusíš. Tak si zdravotku napíšeš na druhý místo a když to nevýjde...“
Seděla před klavírem. Učitelka s kostnatými, dlouhými prsty a ostře řezaným profilem si prohlížela její ruce:,,Máš krátký prsty…“
,,Já vím.“
,,Ty se chceš učit na klavír?“
,,Maminka chce, myslí si, že se pak dostanu snadněji na pedagogickou školu, prý to vyžadují u přijímaček.“
Od toho dne se stal klavír jejím nepřítelem.
Přehrávala stupnice, učila se správný prstoklad a přetrpěla vždy výuku s nepříjemnou učitelkou, která si brala od maminky padesát korun za každou hodinu, kdy přečkala neschopnost její dcery naučit se hrát na klavír.
Cvičit měla chodit k paní Pelikánové.
Když otevřela poprvé dveře do místnosti s klavírem, zdálo se jí, že vstoupila do historického filmu. Naleštěný nástroj, svícny po stranách, obrazy na zdech, masivní nábytek, krajkové dečky…umělé květiny. Nemohla se nadechnout a chtělo se jí brečet. Když pro ni paní domu přinesla i svačinu na malovaném porcelánu, nemohla polknout. Nakonec s vypětím sil vypila čaj.
,,Maminko, prosím, já už tam nepůjdu. Prosím, já tam nemůžu cvičit, když tam ta paní je. Je hrozně hodná, ale já nechci svačiny a povídat si s ní. Nevím o čem a je to tam divný, jakoby se tam zastavil čas. Možná tam bydlí i strašidla.“
,,Co blbneš! Jaký strašidla?! Nemají děti a tak…Tak dobře, domluvím ti to na faře. Bratr farář říkal, že tam můžeš chodit cvičit dolů do kanceláře. Tam je piano a nikdo tě tam nebude poslouchat.“
Opět omyl. Jen si sedla k pianu ve shromažďovací místnosti před kanceláří a začala cvičit etudy, objevila se mezi dveřmi hlava farářova syna. Znali se z mládeže, která se tu scházela.
,,Ahoj, co tu strašíš?“ zeptal se David a ona zrůžověla.
,,Hraju…teda nehraju, mučím piáno!“
Rozesmáli se.
,,Pojď čtyřručně,“ řekl a přisedl si vedle ní. Začal hrát a ona rychle vmáčkla ruce do klína.
,,Proč nehraješ?“ otočil se k ní a usmíval se. Nechápala, jak může mluvit a u toho ještě hrát.
,,Já …já to neumím, nebaví mě to, nechci to umět. Maminka si vymyslela, že bude lepší, když místo zdravotky půjdu na pedagogickou tady. Že nebudu muset dojíždět a…“
,,Aha, tak se na to vykašli.“
,,To nejde, maminka…“
,,Maminka? Jo, maminky se musí poslouchat. Tak cvič.“ Vstal od klavíru a ve dveřích se otočil:,,Kdy se zase přijdeš mučit?“
Tak se cvičení na klavír proměnilo v tajné schůzky. Jen přehrála stupnici a David seběhl po schodech od bytu, který měli nad kanceláří. Chvíli hrál a povídali si. Když pak bratr farář chválil mamince její hraní, netušil, že chválí svého syna. Trošku se za ten podvod styděla, ale učitelka z hudebky měla jasno. Z téhle žačky virtuoska nebude a na vybrnkání Ovčáků čtveráků ji to co umí stačí.
Epilog
Díky tomu, že kostel stál naproti gymnáziu a budoucí pedagogické škole, věděla ředitelka školy (poslankyně federálního shromážděnía členka KSČ) celkem přesně, kdo je aktivním členem mládeže, která se ve sborových místnostech scházela.
Věděla i to, že chodívám do sboru častěji než jiní... i ve všední dny.
A tak díky klavíru mě na pedagogickou školu nepřijali. Moji starostlivé mamince po talentových zkouškách ředitelka, při náhodném setkání, řekla: ,,Vaši dceru na pedagogickou školu nevezmu. Měla by špatný vliv na děti. Hledejte si protekci jinde.“
Maminku to tehdy tak rozzlobilo, že přijímací zkoušky už jsem jela dělat na zdravotku.
Od té doby jsme s klavírem zase kamarádi. Jen už ho nemučím….
22 názorů
moj otec bol znamy muzikant, ovladal niekolko nastrojov, hral v hudobnych skupinach, naucil vela zaujemcov na harmonike, saxofone... jeho tri deti sme vsak boli totalne hudobne polena...vedel, ze milujeme gitary, tak jednu kupil a skusil to cez nu, zial, boli sme lavi...
Takze viem, ake to je, nutit sa do niecoho, na co clovek nema ani talent ani chut...
Velmi nenáročné čtení. Žádné hlubší myšlenky, prostě jen takový vyprávění. Tak za to, že jsem u toho nemusel myslet... * :-)
Něco přece... Tvůj strejda je farář a má syna Davida?
Marcela.K.
18. 03. 2010
No mně by o něj teda šlo, sakryš :-) jako o Davida :-) To byla zakuklená hluboká kritika. Jako že o klavíru takové poměrně známé věci, ale prostě ta jiskřička mezi lidmi, ta tam zazářila. Pro mě, samozřejmě.
Marcela.K.
18. 03. 2010
Povídání, z kterého už vím, co zavinil klavír. Nebo spíš klavíristka? Zaujal mě především David. O něm by to chtělo napsat víc! :-) Nelíbí "znali se z mládeže".
Marcela.K.
18. 03. 2010
Barman - Názory máme rozdílné
....a to je to na Písmoni hezký, MŮŽEME JE MÍT!!!
...ono, když to vypadá jako obyčejný povídání, vytržený z nějakýho vzpomínání, no, to je to umění, být přirozený....
Hrušinskej, Bohdalka a spousta dalších za to dostali mnoho ocenění.
Kiwagamo´ag
18. 03. 2010
Podle mého názoru se nejedná o povídku, ale blábol. Blábol z nějaké vzpomínky, ale blábol. Prvoplánovité a nudné.
Velmi autobiografické, včetně toho "špatného vlivu". Já jej taky uplatňuji - na ateisty!
:o) ***
Zprvu to vypadá, jako zcela odlišné pojetí Klavíru, než jak jej vylíčila Janina6 (klavír je zřejmě zadaným tématem soutěže), ale nakonec se ukazuje, že výsledek je podobný: Cosi jako 'v nouzi najdeš přítele'. Jen tenhle přítel je nalezen tak nějak nedopatřením, což je ovšem pro popisovanou dobu příznačné.
Tip. Výtky soukromě.
Marcela.K.
17. 03. 2010
je vlastně trošku zvláštní, žes věděla co chceš dělat takhle brzo. Já věděl jen, že nechci do továrny a skončil jsem jako dřevorubec v lese. Makal jsem tam 5 let a nelituju:)