Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seK svátku...
Autor
nonamebeast
Říkal jsi mi malá
byla jsem nejmladší vnouče
vlastně už navěky poslední
další nepřišly
jen já a skoro černé
dětské oči
sedíme spolu na zelené pohovce
černobílá fotka ze které jsem zbyla sama
držíš mě za ruku a já s hlavou zakloněnou
pozoruju babičku
(teta dnes vypadá jako ona tehdy)
tu chvíli si nepamatuju
ale je
a všechny pohledy z lázní jsou pro mě
i když mi byl sotva rok sotva dva tři
a o čtení jsem neměla představu
byly moje - našla jsem je po letech
(mám je schované a čtu si je teď
představ už mám až hanba
nejen o psaní)
sebíhám ze schodů a studí mě to
pamatuju si každé ráno kdy jsem se
k vám vetřela do postele protože jsem mohla
a protože děti milují svoje rituály
a teplo pod peřinou na studené nohy
bývá mi smutno z těch prazážitků
ale krásně
musels mě mít hodně rád
chodili jsme spolu na procházky
ven tady všude kolem
držíš mě za malou ruku
půjčovals mi
svoji rádiovku - připadala jsem si velká
a měla svoje vlastní dětské hrábě
já malá - jako nikdo jiný