Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTo pod čarou
Výběr: Print
03. 04. 2010
25
12
2746
Autor
Alimra
prý když se čas ještě točil za vlastním ocasem
pilo se slámkou
z vysoké nožky sklenice
slunce recidivu
mohly u dna hlasitě srkat
dámy přestože opilé
splývaly bříšky vzhůru
z očí vyhozená kotva
padala vesmírem až na dno piána
a svět zněl jakobynic
jako by křídlo za křídlem
vlaštovky v koktejlkách
stavěly poslední hnízdo přímo pod kola vozu
12 názorů
had požírá svůj ocas
u tebe čas se točil za svým ocasem...
je to mnohoznačná věc
a je to dobře
*
Mě to zaujalo. Jedna z mála básní za poslední dobu, co jsem zde četl, která mě donutila o obsahu přemýšlet a zkoumat, co by tak mohl ten který verš znamenat:)
Tady mne zaujala jediná sloka:
"z očí vyhozená kotva
padala vesmírem až na dno piána
a svět zněl jakobynic"
Možná je chyba na mé straně, že jsem se s básní jako celkem minula, ale toto dílko mne nijak hlouběji neoslovuje. Necítím zde onu roznícenou a naléhavou expresivitu... onen zvláštní tanec obrazů, který umíš rozvířit, ani onu zařezávající se přesnost zachycení daného okamžiku, která dokáže mysl rozjitřit a poté ji nechat propadnout do místa, odkud se ozývá onen kouzelný hlas, jemuž se jen stěží odolává... :-)
Nicméně objektivní být chci a tip dávám, třeba už kvůli té výše zmíněné sloce*
Se symbolem Urobora je to pěkný nadhoz. Jako smeč na konci by to bylo mnohem lepší. *t*