Motýlí žena

Tereza pomalu procházela hloučky bizarních příšer a nadpozemských krásek.

Pak je konečně zahlédla, stály u zdi a srkaly bílé víno. Skoro si nevšimly, že k nim přistoupila, trochu ostýchavě, aby je nevyrušila při soukromém hovoru.

Nina ji uviděla první a kousla se do rtu. Kalhotový kostým! Vždyť jí jasně říkala, ať si vezme něco hodně avantgardního. A taky otevřeného, aby výsledné pomalování bylo dobře vidět. Co tohle bylo za nápad?

Trapas, pomyslela si Simona a nahlas a přítelkyni srdečně přivítala. Čekaly už jenom na ni, aby se šly nalíčit a obléknout. Převlek má s sebou, ne?

Tereza zavrtěla plaše hlavou.

Většina lidí už byla připravená, i když párty a soutěž masek měla oficiálně začít až za půl hodiny. Někteří se nesli v extravagantních kostýmech, další byli polonazí, odhalenou kůži pokrýval bodypainting. Ve vzduchu stál marihuanový kouř smíšený se silným tabákem, v rozích na polorozpadlých sametových gaučích se líbalo několik párů nejasného pohlaví.

Simona si prohlížela Terezin poděšený výraz. Prohodila něco o počasí, ale kamarádka ji přes dunící elektro vůbec nezaslechla.

Měly jít radši odpoledne do parku a ne na tuhle akci, povzdechla si v duchu. Co to tu Ninu napadlo?

Nina v tu chvíli myslela na totéž. Proč ji vlastně zvala? Rozšířené Tereziny oči prozrazovaly nervozitu, chuť okamžitě utéci. Střelila kousavou poznámku, jestli to na ni není příliš silné kafe.

Tereza ji neslyšela.

Mohly by se jít konečně namalovat, navrhla Simona.

Tereza po ní hodila nervózním pohledem. Nina neřekla nic, jen si zapálila cigaretu, dlouhé, černé nalakované umělé nehty se zaleskly v zakouřeném světle místnosti. .

Když ji následovaly do zadní místnosti zakryté těžkým, moly prožraným sametovým závěsem, byly najednou nervózní obě. Simona silně cítila tíži a jemné mravenčení alkoholu v celém těle, zároveň ostře vnímala Terezin váhavý krok a nervózní pohledy. A možná v reakci na kamarádčiny pocity na chvilku zaváhala sama.

Nechala Terezu vstoupit první, aby se stihla uvolnit. Prudce a náhle si uvědomila, jak sama cítí nepatřičnost své rozložité barokní postavy mezi vyhublými pomalovanými dívenkami v divadelních kostýmech. Pak si uvědomila, že stále drží v prstech vinnou skleničku a usrkla z ní trochu mizerného rulandského. Pachuť vína ji donutila mírně zkřivit rty a  nepříjemný moment se rozplynul ve skleničce.

Tereza mezitím zmizela za závěsem. Simona vklouzla za ní do malé místnosti hned za ní a tak jí neuniklo kamarádčino zalapání po dechu.

Uvnitř ležela na širokém dřevěném pultu štíhlá dívka, docela nahá, na jejím těle se střídala zelená, oranžová a fialová ve vzorech připomínajících motýlí křídla. Obrátila k nim tvář pokrytou bílou barvou, ze které hleděly deset centimetrů dlouhé jemné zelené řasy na horních víčkách a hluboké, svítivé fialové oči. Mezi doširoka roztaženýma nožkama na jehlových podpatcích klečel mladý muž s vlasy obarvenými načerno a opravoval jí rozmazaný vzor na stehnech.

Dokonale vyholené pohlaví bylo otevřeně vystavené pohledům.

Nina prošla kolem, jakoby šlo o tu nejobyčejnější každodenní scénu. Potáhla volně z cigarety, odhodila kabelku a zanořila se do tašky, ve které se skrýval její kostým. Tereza zůstala stát v rozpacích těsně za závěsem; ihned ji ale probralo, jak do ní Simona zezadu narazila. Do kvapných omluv zazněl Ninin netrpělivý hlas.

Honem, je nejvyšší čas vybrat si kostýmy.

Tereza zapomněla protestovat, jak ji fascinovala nahá motýlí žena, nedokázala z ní spustit oči. Dívka se ani nepohnula ani na ně nepohlédla, jen upírala dál netečné oči na strop.

 Simona proklouzla kolem Terezy a naklonila se nad halabala rozházenou hromadu šatů, která se vršila v rohu na rozklíženém, povážlivě nakloněném dřevěném stole. Mezi hromadou krátkých úzkých šatiček šitých na někoho dvakrát hubenějšího než ona ji zaujal dlouhý černý upíří plášť s vysokým stojacím límcem. Nemohla najít nic jiného, co by ji zaujalo, tak ho vytáhla. Tereza zahlédla dlouhý pohyb černé látky a trochu ji to uklidnilo.

Nebude muset ukázat víc holé kůže, než bude doopravdy chtít.

Motýlí kráska vstala z pultu, přejela pohledem své tělo a vyplula bez jediného slova z místnosti. Mladý muž odhrnul dlouhé černé vlasy z čela a obrátil se. Bylo vidět, že má oči orámované silnou černou linkou, rudou rtěnku na ústech.

Může pomoct, koho má udělat?

Nejdřív holky, odpověděla mu Nina. Otočila se k Tereze a spatřila na jejím obličeji šok z pohledu na nalíčeného muže. Podráždilo ji to, ale na poslední chvíli přemohla chuť říct něco ironického, jen si neslyšně odfrkla. Zvuk, který slyšela jen ona, ji na chvilku zbavil nabroušené nálady. Prudce nasála cigaretový kouř a když se potkala s Tereziným poplašeným pohledem, skoro se usmála.

Ať udělá Simonu, opáčila v náhlém návalu ohleduplnosti. Terezu nalíčí radši sama.

Simona byla ztracená v úvahách o svém kostýmu a zvuk jejího jména jí s trhnutím probral. Mladý muž se na ni vstřícně usmíval. Pokusila se zavtipkovat na téma své postavy, kterou do žádného ze zbývajících kostýmů nenacpe, a mladík si s neskrývaným obdivem přeměřil její oblé tělo s velkými ňadry.

Stačí přece navléknout něco černého krajkového přehodit přes to plášť. A bude za dokonalou upírku.

Simoniny protesty, že tuhle provařenou masku má určitě každý, odmávl. Jediný upír tu je dnes on a když vejdou spolu bok po boku, bude to vypadat jako úmysl. Pomohl Simoně vytvořit improvizovanou řízu z široké černé krajkové látky a zatímco si pod ní svlékala kalhoty, začal vybírat líčidla.

Nina se mezitím oblékla do dlouhých průsvitných šifonových šatů s volány, které vypadaly jak kostým utopené Ofélie. Pod průhlednou látkou prosvítalo tetované bříško a černé spodní prádlo. Tereza zdráhavě souhlasila s modrou parukou a drobným ornamentem na tváři, ale kategoricky odmítla odložit kostým. Sedla si na okraj pultu, kde předtím ležela motýlí žena, a mírně se chvěla pod jemným dotekem Ninina štětce na tváři. Slyšela, jak v hlavní místnosti utichla muzika a nahradil ji potlesk a obdivné výkřiky. Ty zjevně patřily pomalované dívce.

Až za závěs doléhaly blesky a cvakání fotoaparátů.

Pak někdo hudbu zase zesílil, takže kromě ní už nebylo slyšet nic, jen dunění rytmů v podlaze. Tereza sotva slyšela, jak jí Nina říká, že je hotovo. Nervózně na sebe pohlédla do zrcadla a vyděsil jí pohled na červeného draka, který se jí vinul přes lícní kost, a ostře křiklavé vlasy. Otřásla se a pokusila se vyrovnat s pocitem naprosté ztráty identity.

Ta dívka v modré paruce nebyla ona. To byla cizí, neznámá bytost, kterou Tereza neznala.

Nina se sklonila nad krabici s líčidly a začala si pečlivě pudrovat tvář, Tereza osaměla za kamarádčinými zády. Otočila se k Simoně, aby jí něco řekla, ale spatřila ji na druhém konci místnosti s mladíkem. Maloval jí nádherné kouřové stíny na víčkách.

Povzdechla si a přešla k závěsu. Škvírou zahlédla nahý zadeček motýlí ženy a hlouček obdivovatelů kolem ní.  Uvědomila si, že za chvíli projde stejným průchodem ona sama, nalíčená a v paruce, a všechny pohledy, které dosud zíraly na nahou dívku, se alespoň na sekundu otočí k ní samé.

A právě v tom okamžiku jí došlo, že nedokáže předstírat, že je někdo jiný. Ucítila, že pocit izolace a osamění, který jí pronásledoval do této chvíle, není nic proti tomu, co ucítí, až projde skrz závěs.

V tu chvíli bude odcizená nejen lidem, kteří se kolem smějí, baví, pijí, fotí se a navzájem hodnotí svoje převleky, ale náhle i sama sobě. Bude cizinkou i ve svém vlastním těle. Cizí své tváři a vlasům, cizí svému hlasu, který se bude třást nervozitou a přeskakovat, až se bude pokoušet překřičet hlasitou hudbu. Zcela zbavená identity bude stát sama uprostřed smějících se krásek a příšer, dívat se rozšířenýma očima kolem sebe, napůl ohluchlá podivnou hudbou. Zůstane jí jen hnusné víno a pohled na smějící se Ninu, která si zrovna teď natahuje vysoké lakové kozačky.

Totální anihilace.

Tereza vstala a rozhodným pohybem si stáhla paruku, skoro se rozběhla ven, prodrala se mezi tančícími postavami Minula motýlí dívku, která stála u baru mezi punkerkou s krysou na rameni a holohlavým mužem s nahou hrudí a piercingy v bradavkách. Prorazila si cestu mezi hloučkem u vchodu, vyběhla po schodech a venku před klubem se opřela zády do zdi.

Cítila pevné kameny a ledový vzduch, dýchala a dýchala, s hlavou předkloněnou, vyděšená z toho, jak dokázala přemoci pocit povinnosti zůstat. Vylekaná z odvahy, s jakou utekla a vrátila se zpátky tam, kde to byla zase ona sama.

Po chvíli mávla omámená úlevou na projíždějící taxík. Ten večer přeci jen bude stát za to, pomyslela si. Dokonce se zářivě usmála, když říkala taxikáři název ulice.

Řidič přejel pochybovačným pohledem rudého draka na Terezině tváři a mlčky přidal plyn.

Nina si všimla kamarádčina odchodu až po chvíli, když výrazné nalíčení, černá paruka s ofinou a znamínko krásy konečně vypadaly podle jejího gusta. Prošla klub, ale zjistila jen, že Tereza zmizela.

Ona snad utekla!

To pomyšlení jí částečně potěšilo a částečně rozzuřilo. Nervozita se vrátila a místo vína, které bylo beztak špatné, do sebe Nina podrážděně kopla panáka tequily. Je to všechno vina motýlí ženy, napadlo ji, zatímco stála na baru hned vedle ní. Konzervativní Terezu nejspíš vyděsila její nahota. Zatraceně, že ji vůbec brala s sebou, měla hned vědět, že ta husa uteče strachy před čímkoli trochu odvázaným. Už i tráva jí nahání strach a jakákoli originální zábava taky, vždyť ona je snad nejšťastnější doma nad svými knížkami. To má za to, že se jí od nich snažila vytáhnout. Tak ať si jde a stráví další večer u televize nebo kdekoliv chce. Nina ji nepotřebuje.

Obrátila do sebe druhou tequilu a náhle ji napadlo, že Tereza možná šla jen na záchod. Hned se tam rozběhla podívat a na chodbičce vrazila do několika dívek tahajících z tlustého jointa. Zatímco si hodnotily kostýmy a kouřily, úplně zapomněla, co tam chtěla. Nakonec se vrátila do klubu rozesmátá a mírně omámená, se zvláštním pocitem viny a s dojmem, že urgentně potřebovala něco důležitého vyřešit. Po chvíli si přeci jen vybavila Terezin odchod a musela se nahlas jedovatě rozesmát při představě, jak nepatřičně ta chudinka vypadala v kombinaci kostýmku a dráčka na tváři.

Po třech dalších tequilách a dvou jointech se nakonec přistihla, jak všechno zaujatě líčí holohlavému obrovi na baru a oba vybuchují v záchvatech smíchu nad tím, jak můžou někteří lidi být tak absurdně nudní.

Nina docela zapomněla na Simonu, která se ve chvíli, kdy Tereza mizela v taxíku, nadšeně zhlížela v zrcadle. Nalíčení, krajky i plášť jí nesmírně slušely, dokonale šly k její vzduté ženské postavě a k tmavé pleti a vlasům. Nevšimla si vůbec, jak její tvůrce dokončuje za pultem svůj vlastní kostým – černé lodičky, paruka a dlouhé šaty. Když se obrátila, byla překvapená, že místo upíra vidí další upírku, a pobavilo ji, jak nervózně se zatvářil, když ho prvně zahlédla. Pochválila jeho vizáž, zasmála se, když zčervenal, a ochotně přiskočila, aby mu pomohla zapnout šaty vzadu na krku.

Překvapilo ji, když ji při tom pohladil po tváři, ale nebránila se. Nevzpouzela se ani tehdy, když ji opatrně a trochu nejistě políbil.

Stihla už jen zavtipkovat, že se nemusí bát o mejkap, protože mají oba stejný odstín rtěnky. Pak jí vyhrnul sukni a za chvíli už ležela naznak na pultě a se zavřenýma očima vnímala nárazy jeho těla, ruce pod krajkou na svých bocích, polibek na náhle obnažených prsou. Bylo jí jedno, že dovnitř může každou chvíli někdo vejít a uvidět ji, jak se miluje s naprosto neznámým mužem převlečeným za krásnou upírku.

Nemyslela na Ninu, otřásající se nutkavým smíchem na baru. Ani na Terezu, která si doma v koupelně úporně snažila smýt zbytky líčidel z tváře.

Zapomněla na masky, hlasitou hudbu i na celou bodypaintingovou párty.

Jen těsně předtím, než ji vlna silného orgasmu prohnula v zádech a než vyloudila neartikulovaný výkřik, který pro dunění hudby neslyšel ani její milenec, pomyslela nesouvisle na nahou motýlí ženu, která ležela před chvílí na dřevěném pultu v docela stejné pozici, s týmž mužem mezi nohama.