Rána

Vstalas'

poklady

odneslas'

své vnady

nános řasenky

pachuť zrady

zpod podprsenky

zmizely zas klady.

Zrak rozmazaný hledí

z postele mojí zhrzele

zas zasypán smětí

slunce svitu zdařile.

Ta rána! Ach ta rána!

Jak rád bych je zrušil,

však byla dnu dána,

aby nás jimi strašil.

Káva myšlenky vrací,

kouř cigaret jim udává směr,

zda život smysl ztrácí,

zda ten cyklus je vyšší záměr.

Ráno je pro dnešek přežitek,

omotávat prstem mapu světa

dát vzduchu v těle příbytek

a vyrazit, než skončí tato věta.