Mostecká dívčí pánev a jiné

"Rozežírá je to jako heroin Katku" :)))

fajn*

M: To je argument (mětí a bytí), na který se těžko reaguje. Pro příklad takové básně Karla Sýse: rád je čtu právě pro to, jak jsou pozemské, jak mluví jednoduchým jazykem a - třeba to lze i říct tak, že se - "nevyvazují" ze situací.

Mně to přijde, Mimoni, že se tady sanžíš vést debatu snad jen pro ni samotnou. Chtěl jsem jen na začátku naší rozpravy poznamenat, že umění nespočívá jen v nadčasovosti, ale může být i ryze aktuální. Nic víc.

Zboro, dokud neřeknu žádné konkrétní dílo, tak v mluvení o opravdovém umění nic nebrání. Naopak bych se bál nemluvit o něm, protože je to něco, co všichni nějak pro sebe vnímáme a přitom to má každý nastaveno jinak. Jinak řečeno, o opravdovém umění si s tebou povídat klidně budu, ale o jeho existenci ne. Movsare, to, že je svět nějaký, ještě neznamená, že by taková měla být i poezie. Viděl bych ji radši jako protipól situačnosti, jako něco, co se z ní právě vyváže.

Zboro, dokud neřeknu žádné konkrétní dílo, tak v mluvení o opravdovém umění nic nebrání. Naopak bych se bál nemluvit o něm, protože je to něco, co všichni nějak pro sebe vnímáme a přitom to má každý nastaveno jinak. Jinak řečeno, o opravdovém umění si s tebou povídat klidně budu, ale o jeho existenci ne. Movsare, to, že je svět nějaký, ještě neznamená, že by taková měla být i poezie. Viděl bych ji radši jako protipól situačnosti, jako něco, co se z ní právě vyváže.

aniž bych tím chtěl přisazovat na svou stranu (naopak, rád se z diskuse poučím), tak k aktualitě/času v textu mám podobný teoretický přístup jako Zbora: jsem pro situaci, její hledání. My jsme přeci vpleteni do situací denně, ne do nějakého bezčasí, kde fungují obecně platná vysvětlení. V každé situaci se pak může takové vysvětlení měnit, a tak je pro mě těžké vůbec nějaké obecné vysvětlení/obecný popis/obecno najít. Ale třeba je to vše jinak a já jednám pod vlivem nějaké své nynější situace.. :-)

Já se o umění obecně nebavil taknějak vůbec, to spíš Ty, přičemž jsi zmiňoval, že opravdové umění je co nejvíce nadčasové, s čímž mám, přiznám se maličko problém, který začíná už někde u samotného pojmu opravdové umění.

Když nepočítáme ženy, tak ano:-D. Pokud ale vím, tak jsme se bavili o umění nadčasovém, ne o umění jako takovém.

Umění je výsadou křesťanského světa?

Co s tím má co dělat Tibet, Zboro?°_°

To běž říct tibeťanům, že opravdové umění je nadčasové :o)

Zborovo nadšení pro storky, kterým žije tisk 14 dní, nesdílím, naopak si myslím, že opravdové umění je co nejvíce nadčasové, a pokud je mu po pěti letech obtížno rozumět... Rozvedl bych to celé jinak, nebo nechal plavat - těch příkladů kotlů něžného pohlaví je zde přecijen pořád ještě dost málo.

mně se líbí ta věta nakonec: autor byl pochválen a bude psát dál! nevím, jestli - podle pravidel - lze použít výraz maternalistický (namísto paternalistický) přístup, ale myslím, že nějak tak jsem ji pocítil. "...a být zase malej kluk, kterej si rád hraje, a který je s tebou..." se zpívá v jedné krásné písni. je to asi perverzní, ale není mi to proti srsti. :-) vincka jsem si vypůjčil z mistra kainara.

Jenže to se týká interpretace. Já se tady pokoušel postihnout obecně charakter podobných textů. To s tím nemá celkem moc společného. Mimochodem to s tím nacházením věcí, o nichž autor netušil, že je psal: to není charakteristické jen pro kritiky ale celkově lidi, kteří se nad textem snaží přemýšlet a ne ho jen tupě konzumovat :o). Mimochodem2: úloha autora hraje při vyznění textu jen nepodstatnou úlohu. To, že autor něco píše a čtenář něco jiného čte je celkem normální, naopak buďme rádi, že se veškerá literatura neuskutečňuje na bázi návodu k pračce, kdy musí být vše co nejjednodušeji srozumitelné.

já myslím, že je to správný plk, kdysi jsem četl jednu bělohradského esej "epocha tvůrčího čtení", která je o právě takovémhle čtení pokračováním textu, rozmluvou s textem. ono se i říká, že text někoho "oslovil", jako by chtěl vést dialog.

díky za přečtení i tu hezkou "obranu movsarovu", i když nemyslím, že je třeba, pokud se někomu text líbí, skládát někomu nutně účty. i když jsem oparvdu rád za to pokračování textu a diskusi. vždycky mě to zase někam posune.

Ony jsou to všechno texty které využívají víceméně na aktuální události, ale svým charakterem jsou vpodstatě časově neomezené. Třeba to s tím Obamou už za pár let nikdo nedohledá, nepochopí onu souvislost s do té doby naprosto neznámým a ničím nezajímavým českým hochem romského původu, který se stal na moment slavným po celém světě, protože ho zrovna někdo celkem pěkně zachytil na fotografii, když pohladil při návštěvě Prahy Obamu. Najednou si ho média zvala do svých pořadů, ani Kraus myslím nebyl pozadu, a dnes je to možná rok a nikdo o něm samozřejmě už nic neví. Mně se velmi zamlouvá, jak jsou tyhle banality použity v textu, je to jenom lehké nahození, se špetkou hořkého humoru, groteskností ne té konkrétní události, ale groteskností v daleko širším kontextu, který tu kterou událost jen využívá k vykreslení určitého obrazu, od nějž se lze k plnému vyznění textů velmi dobře odrazit, jsou rychlé a krátké jako takový letmý pohled z okna tramvaje, a přitom jsou zároveň vlastně hrozně reálné a všudypřítomné.

Zborovo zvrstevnatělé neurčitelno

.