Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Tetování kamena

13. 07. 2010
11
11
2419
Autor
Water Lily

Kaluže a pak ostrovy…netknutý přílivem.

Černý tůně s potěrem-mazlavá vlhkost.

Podél cest k jeskyním.

Lemovaný ornamentem kopřiv.

Štěrk u krajnice, vypadá jak informel.

Nástěnný malby.

Tetování kamene.

A za nehtem kousky hlinky…jílu a popele.


11 názorů

Elleanor
01. 09. 2010
Dát tip
to se ti povedlo*

A.H.
23. 07. 2010
Dát tip
*

Nádherné, nemám co dodat... *

dobré zdařílé tak trochu když o něčem...vznešené*

Rajmund
14. 07. 2010
Dát tip
Platón žil v sudu, ne v jeskyni a byla tam tma, takže nemohl nic vidět. Ústava jako základ moderního státu je známa až z novověku. Tento způsob básně je dosti nešťastný, měla bys více sledovat televizi.

jH
13. 07. 2010
Dát tip
Ach Lily, já tak miluju tvoje věci, teď zrovna šrotim filosofii na zkoušku a vzpomněl sem si na platonousa díky tobě :) Platón - Podobenství o jeskyni z 'Ústavy' Sókratés: Představ si lidi v podzemním příbytku podobném jeskyni, která má k světlu otevřený dlouhý vchod podél celé jeskyně. V této jeskyni žijí lidé od dětství spoutaní na nohou a na krku, takže zůstávají stále na tomtéž místě a vidí jen rovně před sebe, protože pouta jim brání otáčet hlavou. Vysoko a daleko vzadu za nimi hoří oheň. Uprostřed mezi ohněm a spoutanými vězni vede vzhůru cesta, podél níž je postavena nízká zeď na způsob zábradlí, jaké mají před sebou loutkáři a nad nímž dělají své kousky. Podél této zídky chodí lidé a nosí všelijaké nářadí, které přečnívá nad zídkou, podoby lidí a zvířat z kamene a dřeva. Glaukón: Předvádíš podivný obraz a podivné vězně. Sókratés: Podobají se nám. Myslíš, že by takoví vězni mohli vidět sami ze sebe a ze svých druhů něco jiného než stíny vrhané ohněm na protější stranu jeskyně? Glaukón: Jak by mohli vědět, když jsou celý život nuceni držet hlavu nehybně? Sókratés: Tito vězni by nemohli pokládat za pravdivé nic jiného než stíny oněch umělých věcí. Glaukón: Nevyhnutelně. Sókratés: Kdyby jeden z nich byl zbaven pout a přinucen náhle vstát, otočit šíji, jít a podívat se nahoru do světla, mohl by to udělat jen s bolestí a pro oslepující lesk by nebyl schopen dívat se na předměty, jejichž stíny předtím viděl. Co by podle tebe řekl, kdyby mu někdo tvrdil, že tehdy viděl pouze přeludy? Nemyslíš, že by byl zmatený a domníval by se, že předměty tehdy viděné jsou pravdivější než ty, které mu ukazují teď? Glaukón: Mnohem pravdivější. Sókratés: A kdyby ho někdo odtud násilím vlekl skrze drsný a strmý vchod a nepustil by ho, dokud by ho nevytáhl na sluneční světlo, nepociťoval by bolestně toto násilí a nevzpíral by se, a kdyby přišel na světlo, mohly by snad jeho oči plné sluneční záře vidět něco z toho, co mu nyní uvádí jako pravdivé? Glaukón: Ne, alespoň ne hned. Sókratés: Myslím, že by si musel na to zvyknout, kdyby chtěl vidět věci tam nahoře. Nejdříve by asi nejsnáze poznal stíny, potom samotné předměty. Dále by potom nebeská tělesa i samotnou oblohu snáze pozoroval v noci, dívaje se na světlo hvězd a měsíce. Nakonec by se myslím mohl dívat na slunce samo o sobě na jeho vlastním místě a mohl by též pozorovat, jaké je. tip

Taubla
13. 07. 2010
Dát tip
+ +

Bíša
13. 07. 2010
Dát tip
T.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru