Dokud neprasknou hanbaté sny roku 666

U východu ze samsáry

až dojdete k hranicím Deva-gati

pozdravujte ode mě prince Gautámu

a předejte prosím můj vzkaz:

„Nechal sis u nás na stole drtičku, vole.  Jo a zlatou střední cestu

strč do prdele grónskejm medvědům ..!..“

Přepínat struny dokud neprasknou

z břich nepřátel vytahovat rudá párátka slov

jedině tak dopadající krev rozleptá chodníkům paty

a syčení zmijí v hejnech plazících se z děr Gaie

konečně přehluší smrt, jež na hlavy homo vulgaris

dopadá z běsnících Chernobylských mraků

Světci si na zadky tetují svastiky a v noci se jim zdávají hanbaté sny o Hitlerovi

Za kokrhání vepřů

usíná s párkem

zastrčeným v řiť

a je to slast

usínat s myšlenkou na Vůdce

kterého za pár momentů zas uvidí

propagátor kultu obrácených svastik

chlápek s hlasy v hlavě

Frank Xichtoshit

„Zhřešil jsi. Z h ř e š i l   j s i. ZHŘEŠIL JSI!“

Světec : „Adolfe, starý příteli, kdepak jsi?“

Loki: „Já jsem Loki a tvůj trest vyplnit tu mám.“

A jal se Světci řezat uši

přičemž mu zatlačil prsty oči

a polechtal ho jimi na šišince –

Frank tak poprvé opravdu nazřel

co že se to děje v té naší hlavě

v dáli uviděl cosi

snad Nebe

a zemřel

Jedno horké letní odpoledne v Egyptě roku 666

„Nejradši bych se převtělila do jepice.“

řekla mi jednou Helga

horký příliv slunečních vln pálil Egyptskou půdu

a i ve stínu cypřišů vedro rozpouštělo naše těla

„Pojď, projdeme se k Cheopsově pyramidě.“

„Nikam nejdu, za chvíli tudy pojede prodejce aligátorů a já mám chuť na jednu kouli.“

líně se pak převalila na pupek

její magická černá vulva mě k sobě zavolala

ale stejně mi ta čarodějka nedovolila víc

než jen jí namazat slunečnicovým olejem záda

Sfinga odmňoukala půl páté

Ra stále ještě nazlobený na Isis přitopil pod kotlem

hmyz, lidé i bozi vyhledali přátelství stínu

toho dne se v Egyptě vlastně nic zvláštního nestalo…