?
Ano, otazník, ten měl být na konci posledního mého příspěvku tu.
Takové hodnocení ti nemám za zlé, pathagonio, protože ta báseň pracuje s ryze českými podněty a zkušenostmi (ne-li dokonce ryze pražskými), které pro tebe mohou být nesrozumitelné.
Uznávám, že to může být básně minus, že je primárně určena zasvěcenému okruhu - když ne pro sebe, píšu "pro své". Ale zas na druhou stranu, je nějaké umění, které má potenciál oslovit kteréhokoliv člověka.
....asi že jo....já když jsem třeba na někoho nasranej nebo nějak smutnej, vůbec sem nelezu : a hlavně u amatérských textů by si člověk měl jakous takous objektivitu hlídat, ale I TO JE TĚŽKÝ.
zdar a sílu.
h.
Díky, Honzyku.
Záleží na tom dost, svatá pravda. Není-li to vůbec klíč k veškerému hodnocení všech.
...vracím se na místo činu a zjišťuju, a na to tady dost lidí, myslím, zapomíná, že strašně záleží na tom, v jaký
č t e m e texty náladě. Dneska mi sedne, jede to, žádný ode zdi ke zdi...jsem takovej šus už halt...:)
To není žádné pokulhávání, to je záměr. Větší poetičnost, o které mluvíš, by byla v dnešním jazyce nesrozumitelná.
Tedy to není tvůj vkus, Berte - to se mi líbí, to není žádná negativní kritika.
Ferry:
Deml? To mě těší, díky!
...to právě nejde - je mi, jako bych , po přečtení teda, akorát slez z kolotoče....čet jsem teď znovu....vrátím se, až dojím zmrzku:)))
moorgaan: Ječmen je náhodou fajn, když dozraje. Jenom člověk musí dát bacha na fousky.
Honzykovi:
A co z toho je špatně? Takhle vůbec nevím, co si o tom celém myslíš, vyjmenoval bys to prosím?
Movsarovi:
Dík, přínosná kritika - zjišťuju, že je tam i ten psychoanalytický moment, který jsem tam nechtěl. Možná jsem s těmi skauty měl být trochu opatrnější.
Mně se to líbí moc, trochu jak od hodně rozzlobeného Demla.
A je to ze života, netýkavky jsou fakt vždy úkazem u řek nemile studených.
A ten Nietzsche a pomoc se dřevem velebníčkům.
No ňam ňam.
t*
mě by nechutnal ani ten ječmen.-))
...tady ani po druhým přečtení vůbec nevim:))-----něco jo, něco ne, jako na houpajdě..
perfektní. líbí se mi, jak se do sebe zaplétají motivy poklidné jízda dobře známou krajinou (ta může být jen česká) a neklidná představa nákladu (ta pro mě stejně jako ti skauti má i jistou psychoanalytickou dimenzi).
Písmák