Písmák Sladké mámení
S nepřítomným pohledem prolistovala letáky plné lákavých barevných obrázků zboží, které naživo nikdy tak dobře nevypadá. Netečně přelétla očima akční ceny a rozesmáté obličeje. Bylo jí to jedno. Nikdy se nepídila po nejlepších cenách, nejvýhodnějších baleních, nejčerstvějších kouscích.
Lze postižené dítě reklamovat?
Do kostela nikdy nechodila a vBoha nikdy nevěřila. Teď, když otevírala těžké kované dveře, se jí vhlavě mihla zasutá vzpomínka z dětství. Mohlo to být už tak dvacet let. Spíš víc.
Starý dluh
Kráčela setmělou ulicí, ale myšlenkami byla stále ještě u kamarádky, kterou navštívila. Užily si pěkný večer. Jen ony dvě a lahvinka vína… Zimomřivě se schoulila do kabátu zdobeného vzorem nazývaným kohoutí stopa. Už za chvíli budu doma, utěšovala vduchu svoje promrzlé tělo a začala se těšit, jak si uvaří čaj a ještě aspoň na chvíli otevře knížku… Najednou si všimla pár metrů před sebou temné postavy.
Poslintaný kostým
,,Jez a nevrtej se vtom. “zahřímala Jiřka a pohlavkem usměrnila svého nejstaršího synka Honzíka,který se právě snažil zjistit, jestli by místo příboru nebylo praktičtější používat ruce. Lidušce strčila do pusinky rázně lžičku jablečné výživy. Honzík využil Jiřčiny nepozornosti,dloubl do Kuby a ten mu odplatil stejnou mincí.
Paprsek naděje
Vy jste Brázdovi. “ zeptal se uniformovaný policista. Už když se ozvalo u našich dveří zlověstné a naléhavé zvonění jsem tušila něco nedobrého. Manžel se vydal ke dveří m a když jsem hoslyšela pozdravit cizího muže, následovala jsem manžela do naší temné předsíňky.