Dračí síla V - jeskyně

Bylo pozdě ráno, když jsem se vzbudila. Kašpar si schodil pár knížek z poličky. Teď seděl mezi stránkama jedné, studoval ji a něco si mulal. Nakoukla jsem mu přes rameno. Zakryl text křídlem.

„Kouzla se budeš učit až za čas, hned ne.“

„A proč ne hned?“

„Nejdřív se musíš naučit ovládat své myšlenky. Některá kouzla se zakládají na myšlenkách, které se někam vkládají. Když budeš vědět postup a nebudeš umět své myšlenky ovládat, mohla bys někomu ublížit. Musíš se naučit také na nic nemyslet a je to těžké.“

Tak jsem se šla umýt. Obě jeskyně byly přepaženy drahým stanem. Ta druhá jeskyně byla dost velká, obtížně by se vytápěla. Navíc jsem zde měla uloženy potraviny. Její podlaha byla vysypaná pískem a vzadu spadal přírodním komínkem pramen ledové vody. Ten vymlel ve skále mělkou vanu, která vytékala do otvoru v rohu. Kdysi jsme tam házeli kamínky, abychom zjistili, jak je to hluboko. Tam dole byla podzemní řeka.

Opláchla jsem si obličej a trnuly mi ruce chladem.

„Čarodějky se myjí celé,“ žďuchnul mi do nohy Kašpar.

„Si se zbláznil, nechci mít omrzliny, je to ledové,“ bránila jsem se.

„Ty chceš být ta silná, která přežila jediná z rodu. Ty se chceš pomstít a ne se nechat nachytat jako malá holka a nechat se zase zbít. Chceš říct, že nevydržíš pár vteřin studené vody?“

„Ledové,“ opravila jsem ho.

„Měla jsi přežít ty, nebo Ariana. Síla vybrala tebe, tak ukaž, že za to stojíš a neutečeš před troškou vody. Budeš se muset postavit všem, až odejdeš na jaře z jeskyně.“

Energicky jsem se svlékla a než si to rozmyslím vlezla pod přírodní sprchu. Chtěla jsem zaječet, ale chlad mi vyrazil na chvíli dech. Bylo to jen pár vteřin a já měla pocit, že se mi zimou zastaví srdce. Když jsem vylezla, slyšela jsem jasně z vedlejší jeskyně Kašparovo pochechtávání. Ten mizera!

Chtěla jsem postavit na čaj, ale Kašpar mě nenechal. Donutil mě jít zpátky a procvičit si Taj-či a ještě pár nových obranných postojů k tomu.

Na snídani jsem vyndala Kašparovi dvě vajíčka. Nechtěl je uvařit.

„Ahoj, miláčci, nebáli jste se tam tak sami?“ Vrněl na ně něžně Kašpar.

„Tak už se nemusíte bát, jste doma, u tatínka...,“

Chramst- jedním bleskovým pohybem jim ukousl špičky a vejce vysrkal. Pak mi neomaleně strčil čumák do mé kávy a napil se. Koukám, že z něj bude pěkný despota.

Přesně tak, donutil mě přečíst Úvod do magie a pak něco o meditacích. O půlnoci mě donutil jít ven si ulomit hůlku. Kouzelnickou z ní udělám prý časem. Jsem zvědavá, jak to s ním vydržím. Budu muset lézt pod ledovou vodu, cvičit, studovat, meditovat. Tak vůbec nevím, jestli mám čarodějce Ele za Kašpara poděkovat.

No, to uvidí až čas, třeba ze mě bude ještě dobrá čarodějka.