Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seOsamělý špunt
16. 09. 2010
1
8
761
Autor
Ivan Bezprizorný
Ze všech stran se na mě sápe,
že prý se mě to netýká?
Že prý se korek nerozsápe,
když skla se věčně dotýká.
Delirium smysl ztrácí,
nesnáším své Chardonnay.
Přesto, že ho nevyzvrací,
slyším z úst svých: „tak to ne!“
V niveč přijde každá snaha,
prosadit se u lidí.
Duše má je stále nahá
a tak mě nikdo nevidí!
8 názorů
Alegna-rozsápanej korek může skrývat třeba samotný safián zlatou nití vázaný, ale stejně bude obsah na čerstvém povětří hnědnout.
tak a už Tě zprali, jenže já jsem čtenář a rytmus mi nevadí, navíc je tam hluboká myšlenka, kterou odborníci na karoserii neodhalili T*
nač psát básně, když je (i třeba jen z legrace) nutno se za ně omlouvat?
A čo prepáčia ctitelia viazanej poézie? To náturisticky svojvoľné miešanie trocheja a jambu? A čo prepáčia ctitelia poézie vôbec? To hopsa-hejsa vervné veršovníctvo – v Aréne? Hm.