Učebnice lásky

S nabývajícím počtem vloček nabývaly v minulém roce páry. Škobrtala o ně na školních chodbách. Všichni byli jako poztrácené ponožky a hledali k sobě jinou do páru. Párek v rohlíku si u bufetu nekoupili bez toho druhého. Došla k názoru, že jsou všichni v tomto věku odsouzeni k hromadné konjugaci.

Jenomže šlo o takzvanou teritorijní konjugaci. Když jde velbloud pouští a široko daleko není na obzoru nikdo jiný, dá se dohromady klidně i s mouchou tse-tse, která mimochodem v poušti ani nežije. Je to hysterický pud momentálního rozpoložení. Tělo vyplašeně vysílá vlny: Jsi sám – katastrofa! Příkaz ke konjugaci. Vyhledávám. Cíl zaměřen. Zpracovává se požadavek. K úplnému dokončení úspěšného startu nesmí chybět změna „stavu“ na facebooku z „nezadaný“ na „zadaný“.

Začala do školního časopisu psát podobné příspěvky a brzy její rubrika dostala jméno „Učebnice lásky Alice Zahrádkové“.

Co jí ovšem vyděsilo nejvíce, že počet nových párů se ještě více zvýšil! A co jí vyvádělo z míry ještě víc, byl Tadeáš Hoffman ze čtvrťáku. Nebyl to sexy záporák, který nechává srdce každé dívky rozervané na desetinu milionu, nebyl to ani ten typ, co jí do skříňky dává na dvířka samolepící lístečky se vzkazy: Zahrado, dovolíš mi zasít? Zahrado, je jaro - teď je ten správnej čas zasadit semeno! Tyto vzkazy ovšem patřily k těm nejinteligentnějším. Alespoň měly pointu. Dodnes nezapomene na zprávu: Zahrádko, řekni si, co chceš, udělám to. Tvoje hrabičky.

Prostě jí už všichni tak fascinovali, že se rozhodla proniknout do jádra věci. Subjekt: Tadeáš Hoffman.

Pozorovala na jejich vztahu první stádium – narůstající oční kontakt. Po čtrnácti dnech už to začne každé jiné připadat málo, ale naší Alici to prostě bavilo. Přidala mrkání. Zanedlouho přišlo druhé stádium – přidal si ji na facebooku do přátel. Vzápětí si ho zrušila. Její články byly čím dál tím více zaujatější a čtenáři byli znepokojeni její kritikou sociálních komunitních serverů. Byli přímo zděšeni! Špína na internet v každém odstavci. Na stálou reprodukci párů ponožek to ale stejně vliv nemělo.
Alice teď ale řešila jiné problémy, než ty redaktorské. Tadeáš Hoffman se zřejmě rozhodl vzít celou věc do svých rukou, neboť se nejspíš začal domnívat, že ty Aliciny, nejsou zrovna tak úplně šikovné. A toho se tedy rozhodně bál.

Pozval jí do kina. Čímž se podle Aliciny osnovy dostali k bodu čtyři. Suveréně navenek přijala. Chladně, jako samozřejmost. Uvnitř vibrovala jako ratlík. Nemohla si pomoct. Pokaždé s někým takovým jednala povrchně a se vším byla hned hotová. Doufala, že to všem dochází – rozpačitá roztěkanost  zakrývaná tlustou vrstvou přetvářky-upu.

Když se pozdravili před kinem, snažila se znít tak, jakože má za sebou už sedmero schůzek a na tuhle že si výjimečně udělala čas. Vzápětí toho litovala. Sklesle se na ní pousmál, když právě dělala manévr vlasy za ucho a hluboké povzdychnutí. Vyplňovala tak mezery v konverzaci. Náš Tadeáš se octl v představě, že Alici nudí. Na pokus omyl zkusil nadhodit, že se mu stal dnes na zkoušce sborového zpěvu hrozný trapas. Zrovna když měl mít sólo, zamutoval. Všechny dívky se prý mohly potrhat smíchy, že čtvrťák ještě mutuje.

„Fakt děs,“ shrnul celou věc.

Musela ovšem uznat, že Tadeáš má vkus. Objednal lístky na film Počátek. Zážitek pro oba. Janáček ji vzal na válku světů, kde se Cruise zoufale snaží zachránit svět a k tomu ještě srdce své bývalé. Takže přesně to, co Janáček.

Po skončení filmu čelila velkému dilematu. Jít či nejít. Nakonec se rozhodla podobně jako Hamlet.

Šla ho doprovodit. Ano, naše Alice dělá mnoho zvláštních věcí a mezi ně patří i netradiční doprovázení kluků domů. Má tak jistotu, že se nikdo nebude opírat o její plot a požadovat „odměnu“ za doprovod.

„A na dobrou noc dostanu co?“

„Viagru, Janáčku. Do nevidenia.“

Tadeáš se zastavil:
„Stejně furt nemůžu z toho konce prostě,“ konstatoval obdivuhodně.

„Slušnej soundtrack, jo,“ odpověděla Alice a nořila ruce do kapes, nadechla se a narovnala se jako prkno.

„Tak se měj,“ pravila a stiskla rty.

„Obrana proti konjugaci?“ zasmál se Tadeáš.

„Obrana před hysterickým pudem momentálního rozpoložení,“ kývla Alice.

Po zbytek cesty domů poslouchala Noru Jones, Edith Piaff, Reginu Spektor a Carlu Bruni a přemýšlela o následujícím článku, který napíše do Učebnice lásky Alice Zahrádkové.

Žádný podobný článek ale už nikdy nenapsala. Alice se toho večera už totiž nedostala domů. Zřejmě dostal někdo chuť na náhlou konjugaci. Pokud o Alici Zahrádkové cokoliv uslyšíte, prosím, kontaktujte tým, který po ní pátrá.

Ona prostě milovala závěry, které absolutně postrádaly smysl.