Aurora 2
Za Aurorou
„Končíš, eh, jako jak končíš. Couváš z té zakázky. “
„Ne, prostě končím. Úplně.
Aurora
Aurora
Nemiloval jsem ji. Alespoň ze začátku ne. Byl jsem s ní proto, že jsem někoho potřeboval. Potřeboval jsem někoho slyšet mluvit, potřeboval jsem dotyky, polibky a zlí jazykové s oblibou říkali, že jsem hlavně chtěl díru.
Vlaky
Existují vlaky, řekla žena.
Říkali to mnozí. Projíždějí Nádražím lidstva, zpomalují, lidé do nich nastupují a odjíždějí do dálek. Jev starý jako lidstvo samo.
samota noční
veden silou vnitřní podivnou
v pláně němých dálek času a ledu
sáma jediný s vírou a nadějí
ubírám se v obzor dění nedění
Mnoho
nebylo málo spanilých dívek
co já za život svůj viděl
tvá tvář jako jarní kvítek
já vždy říct se styděl
Oni
na konstrukcíchvratkého časoprázdna
bijí do zvonů symetrických chrámů
kam den po nocích se ubírá
Ooo
Konec světa
Stál na chodníku a čekal . na konec světa. Už to příjde, každou chvilkou už to musí přijít. Cítím to.
Kdybys byla
Kdybys byla.
Řekl bych
Máš tak krásné oči
Jenže nejsi… vlastně…v podstatě…
Píseň rackova
Velká země,
Drsná, nezkrotná…
Jako živel Bouřná …
Zaklet vracka
Tobě (bez Tebe)
v zajetí panelových bloků
smutně píšu Ti
aby srdce mé znovu
mohlo bí(ý)t
Mystery man 1
Díval jsem se zokna letadla na peřiny mračen, osvětlených Měsícem. Byla nádherná noc, plná hvězd. Cítil jsem jemné chvění vnitřností, napětí a úzkost. Letěli jsme vstříc něčemu, co bylo nebezpečné a záhadné stejně jako velká většina našich misí.
Mystery man 2
Zhasnul jsem, monitor laptopu namodrale osvětloval pokoj. Skrz okno jsem spatřil Měsíc, vykukující zpoza mraků. Nechtěl jsem si to přiznat, ale měl jsem strach, každou chvíli se mi zdálo, že na mě zírají tváře ze stěn, že se mi můj obraz vzrcadle vysmívá, že na mě někdo mluví. Něco mě táhlo někam hluboko, daleko…
Vyšel jsem na chodbu a zavřel za sebou dveře.
Zrozeni
Běželi mezi stromy. Od úst jim létaly obláčky kouře. Severy táhl Lenu za sebou. Navzdory tomu, že byl již na pokraji sil, pořád měl dost pevnou vůli na to, aby se přinutil k běhu.
Noc v práci
West bridge suburb, předměstí Boxtownu je kancelářská čtvrť, kde mají sídla zástupci velkého množství světových firem. Budovy jsou jako přes kopírák stejné. Sem tam je nějaká vyšší, či nižší. Žádná není však ničím výjimečná, kromě jediné.
Test
Ticho naplňovalo kabinu lodě, blížící se kplanetě, a za skly se do všech stran rozpínala temnota vesmíru. Řídící panel v přídi matně osvětloval kokpit. Strach byl asi to jediné, co Wirre Komet vnímal a cítil. Byl už tak daleko od rodné planety, že mu tesk drtil srdce .
Jeden z nich
Tamní Brázdavské lesy byly nekonečné, plné oparu a tajemna nezměrně. Sama Brázdava byla na šedesát mil dlouhá a její krajina byla víc než kde jinde nedotčená, členitá a hornatá, se studeným klimatem. Kapky deště dopadaly na rozbahněnou zem vpravidelných intervalech. Monotónní, čvachtavý zvuk naplňoval celé okolí a budil pochmurnou atmosféru.