První školní dny

1. září jem nastoupil na novou školu. Adaptační kurz uběhl docela rychle a začalo se vyučovat. Hned na začátku jsem se snažil, získat si jméno pilného studenta. Proto jsem se už 3. hodinu chemie přihlásil s tím, jestli bych mohl mít nějaký referát. Dostal jsem téma hliník. Odpoledne po škole  jsem si sedl k počítači. "Co tam budu vymýšlet za voloviny, skopčím to z Wikipedie a je to." Otevřená encyklopedie vypadala ten den nějak jinak. Místo bílého loga zde administrátoři použili logo světle oranžové. To asi něco slaví, blesklo mi hlavou. Článek jsem zkopíroval"sakum prdum" a ještě se radoval, že mi zbylo tolik času na přípravu do ajiny. Samozřejmě jsem ten text nečetl, kdo by se tím taky zdržoval."Chemikářka je prej hodně hustá," říkal mi na druhý den spolužák ve škole. To mě trochu znervóznilo, ale na druhou stranu jsem se poctivě připravil. Naše třída vstoupila do učebny chemie. Když se řekne učebna chemie, většině lidí se vybaví zkumavky, ampule a odměrné kádinky. plné tekutin všech možných barev. Mě se do konce života bude vybavovat tahle hodina.  Po zapsání do třídnice mě paní profesorka vyvolala. Předstoupil jsem před třídu a začal číst referát. Ale něco bylo očividně špatně. Už při první větě se začali všichni smát. Než sem se dostal k druhému odstavci většina třídy se smíchem přímo dusila. Začínal jsem se cítit trapně. Nestihl jsem ani dočísta už mě paní profesorka posadila s pětkou zpátky do lavice. Nakonec ještě úsečně dodala: "Prdel si dělej doma z rodičů, ale né z kantorů."Smutně jsem sem podíval na svůj referát. Nechápal jsem jak se tam mohly dostat takové hovadiny: "Hliník jest nejznámějším občanem Humpolce" nebo "Hlavním využitím kysličníku hlinitého je výroba hlíny". Až doma jsem si všiml malého nápisu úplně navrchu první stránky: z necyklopedie otevřené encyklopedie