Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNeštěstí Anny Plaňkové
Autor
Parsifal
… a ona si myslí, kdovíjak není zajímavá v tom svým klobouku, kdo ví, kde ho sehnala, říká, jak byl drahej a že se to teď v Paříži nosí, mě to připadá spíš jako k popelnici ale ona už je taková, že vypadá jak strašák do zelí a ten její to je to samý, myslí si o sobě, že když je pan rada, tak že si může dovolit takhle se naparovat a vůbec, co tu chtěj, akorát se musí chlubit, že zase byly v hotelu Inperial na obědě a ptají se co jsme měli my, ale uzený s čočkou je taky dobrý a nikoho to nezabilo a takový libový mi pan Špaček ukrojil, ne jako minule kdy to ani pes nežral, musela jsem to maso vyhodit a takovejch peněz stálo, jenže to ona nevidí, co všechno stojí, nikdy ani nehnula palcem a ten její si nakrad a živí jí, ale co až si najde mladší a vykašle se na ní, to bude mít smůlu ale já jí pomáhat nebudu, i když je to moje sestra, já jsem jí to říkala, a´t si dává pozor a že se řítí do pekla, bohatý jsou až to není hezký a z toho nikdy nic dobrýho nevzešlo, jenže na kafe se stejně pozvat nechaj, i když ví, že na tom nejsme nejlépe a jak krčí nos, no jo, na to její kafíčko to asi nemá, tak sem ale nemá lízt, že jo a vůbec, kdo jsem já, abych dělala nějakou služku, to abych jim pořád sušenky nosila, ale třeba pak na chvíli sklapne a nebudu muset poslouchat ty řeči o tom, kolik co stojí v Miláně a co v Londýně, taky se musí vytahovat a ty kozačky, co si tam někde koupila, to by si slušná ženská na sebe nevzala a jak já k tomu přídu, že celej život poctivě pracuju a jsem ráda, že jsem ráda, jenže to je taky ten můj mužskej, pořádní peníze domu nepřinese a já abych se strhala, no jo, holt někdo si to umí zařídit, jenže né já, husa hloupá, dopadnu jako chudinka maminka, ale ta už to má za sebou, ta už je v pánu a jen se kouká, jak se tu já trápim, ale už nebude dlouho a taky budu mít klid, že jo a ten trouba, co s nim žiju, ať se třebas zblázní, co já bych se starala jak nějaká chůva celej život se starám a nemám z toho nic akorát bolavý záda a zničenej život to je taky svět tohleto.
24 názorů
Sice v proudu vědomí už nikdo nemůže být průkopník, jako ostatně už skoro v ničem, ale mě se to líbí i přesto že už tak psal Joyce. Proud vědomí zajímavě kontrastuje s formou textu jako miniatury, neb tento nepřerušený proud musí být velmi záhy přerušen závěrem. Byla jsem velmi zvědavá "jak to dopadne", tedy jak se ti povede proud vědomí přerušit. Závěr nezklamal a svou vypointovaností nezradil poselství miniatury.