Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seBoure slz
16. 11. 2001
2
0
771
Autor
Kloboucek
A do toho buracely straslive hromy,desici svym tajemnym,hlubokym hlasem,ktery jako by hrozil vsem,kdo se mu chteji postavit.Blesky prosvitaly oblohu jako ve dne a na okapy tezce dopadaly velke destove kapky.Na JEJIM stole stale svitila lampicka,ktera na okoli vrhala jen slabe svetlo.ONA sedela na kresle a s nepritomnym pohledem na NEJ hledela a plakala.Nebyla si toho vedoma,jen tise sedela a plakala...
Gastarbajtr
17. 11. 2001
Jo to znam clovek by pomalu splhal po zdi ktrerak mu zivot protika mezi prsty a on porad nemuze chytit to spravne, presto ze mu to bylo treba na dosah ruky...
Uff nutno číst víckrát a pomalu, ale jinak super vykreslení momentální atmosféry situace :-)
cup_of_tea
16. 11. 2001
Ma usta mlci, ale cele telo rika, to je to je ... ano, Ona place ...
puntas