Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seLásko
18. 11. 2001
13
0
2509
Autor
Neither
Slaný vítr mi tak nějak vháněl slzy do očí.... Smutno z nespravedlnosti, ignorance...a bylo to!
Seděl jsem na břehu moře
a skládal tvé jméno z oblázků.
Hledal jsem je v záplavách mušlí.
Hledal jsem oblázky
tak obtížně, tak pečlivě,
jako slova.
Tenkrát, když jsem ti říkal,
čím pro mne jsi.
Tak jsem na břehu moře
poskládal tvé jméno.
Krátké slovo, které pro mě bylo vším
a které teď neznamená nic.
Ve vzpomínkách malého města,
kde nezůstal kámen na kameni.
Lásko...
No moc pěkný,romantiku beru sice o něco víc materialisticky, nebo spíš víc konkrétně zaměřenou, ale ten textík docela působí.
moc pěkné.. stejně nakonec zbydou jen pěkné vzpomínky.. naštěstí:-)) *
víš ... nikdy není pravda že nezustane nakameni kámen. jsou prostě kameny co na sobě zustávají napořád. prosoupí jeden druhý a už se nikdy neoddělí. Víš? Víte? Víte to vy všichni? Proto nechápu jak se lidi mužou opouštět. Jak jednou mužeš říct miluju tě někomu jinému, když včera jsi to říkal onomu. Žiju v tom sám, ale přitom tomu nerozumím:-(
tohle dílko mně hodně vyvedlo z obrazu.. mám pocit že se drápkama držím za kus rámu a padám... auuu