Pohledem

Díváš se na mě vědry kalné vody

ne prachem zcestných míst

spíš mlékem zkalené

tím

co ti schází

matčin prs tě dávno odstavil

a tys tak křičel: ne! nee! neee!

zatímco křik tak málo byl ti platný

srdce se navždy ztišilo

zborceno v sebe jako černá díra

měla tu být - a přece nebyla

maminka

máma

mamča

máti

matka

co z nemluvňátka muže tvořila

se ztratila

a nebylo už zbytí

jít dál tak sám

s otázkou věčnou v hlavě

proč právě ty

a tu

a teď

odpověď?

není

modř tvých očí zšedla...

jak umět lásku dát

když nebylo kde vzoru?

ať žije Sparta!

vivat Lakonie!

jsem silný muž a tak to má i být

kde cit?

pche!

nač?

jsem chlap - ne sráč

však ouha

kde právě zrodila se touha

tam ženy prsy

(ze starého vzdoru?)

též na věčnost se berou

dva malé syny

taky dcerku

kterou jak stvořit v ženu

v té absenci žen?

a šedá  modř

se v kalnou bělost mění

kde dno?

je stále - zdá se - hlouběji

svým vlastním pádům říkáš

s t ř í z l i v ě n í

na všecko žárlíš

nejvíc

N A D Ě J I